Viděla jsem ho. Jednou. Před Velikonocemi. V poslední hodině výuky jsme šli cosi připravit před budovu školy. On šel okolo, s kamarády, na autobus. Prošel přímo kolem mě. Cítila jsem ten sladký nádech jeho vůně. Neviděl mě. Nepozdravil. Záměrně nevnímal mou existenci. Musela jsem vypadat jako úplný idiot, když jsem se za ním otočila a zírala na něj se slzami v očích.
ČTEŠ
-PODLE PRAVDY-
RomanceDalší slaďárna. Tentokrát ale podle pravdy. I když je příběh zcela smyšlený, některá místa, postavy, či události, které v příběhu vystupují, jsou založeny na pravdivých skutečnostech z mého osobního života. *** Tenhle příběh už píšu přes dva roky a...
