Ehm,... tak fajn. Tohle bude osobnější než cokoliv předtím. Dokonce tahle jediná část bude mít svého adresáta. Adresáta, který si ji nejspíše nikdy nepřečte.
Chtěla bych ti toho tolik říct. Asi bych měla začít tím, jak mě to všechno mrzí. Vím, zpátky svoje chyby nevrátím. Kéž by tak šel vrátit čas, kéž bychom mohli dělat, že se nic nestalo. Kéž bych ti nikdy nezlomila srdce.
Kdybych mohla vše vrátit, nikdy bych si s tebou nic nezačala. Řekla bych ti rovnou, že se mezi námi necítím na víc než na kamarádství. Přesně tak, jak jsem to měla udělat. Ale co už. Byla jsem dítě.
Vlastně jsem ti zlomila srdce dvakrát, víš o tom vůbec? Poprvé, když jsem souhlasila s tím, že spolu začneme chodit, a zároveň jsem doufala, že se moje city k tobě časem dostaví samy. No, nedostavily se. Podruhé, když jsem na tebe svalila vinu, která náležela mě. Nebyla to tvoje vina, ale moje. Věř mi, vrátilo se mi to později ještě tisíckrát.
Teď jsi šťastnější někde jinde a já ti to přeju. Uzavřel jsi to v sobě celkem rychle, je načase, abych udělala totéž.
ČTEŠ
-PODLE PRAVDY-
RomanceDalší slaďárna. Tentokrát ale podle pravdy. I když je příběh zcela smyšlený, některá místa, postavy, či události, které v příběhu vystupují, jsou založeny na pravdivých skutečnostech z mého osobního života. *** Tenhle příběh už píšu přes dva roky a...
