Víš, co je smutné?
Ne, pověz.
Že za to můžeš ty, ale nechceš si to přiznat.
Zamrkal jsem, abych odehnal
zlé myšlenky.
Přiznej to!
Začala mě bolet hlava.
Tak už to konečně přiznej!
Nedokázal jsem tu bolest vydržet.
,,Přiznávám!" zakřičel jsem z plných plic.
V pohřební místnosti se na mě
všichni podívali.
ČTEŠ
Jenom poslouchej- ✓
PoetryTopím se. Pomalu. A tiše. S dírou v mém srdci, v mém vlastním závaží, kterého se nikdy nezbavím, mě pohlcuje tma. Prázdnota. Zapomnění. Pomalu a tiše.
