,,Jsi ošklivý."
,,Opravdu?"
,,Opravdu."
,,Uvěřím ti, až se mi
podíváš do očí."
,,To nemohu."
,,Pročpak?"
,,Protože jsi... Protože..."
,,Protože co?!"
Pod náporem se podíval.
A zkameněl.
Protože ten, na koho se díval,
bylo jeho svědomí.
Bylo tak zkažené, až nechutné,
že ani jeho majitel nezvládl si sama sebe prohlédnou.
A svědomí se škodolibě smálo
nad svou výhrou.
ČTEŠ
Jenom poslouchej- ✓
PoetryTopím se. Pomalu. A tiše. S dírou v mém srdci, v mém vlastním závaží, kterého se nikdy nezbavím, mě pohlcuje tma. Prázdnota. Zapomnění. Pomalu a tiše.
