Real beauty (FF Marauders)

#6 Další průšvihy

Už nějakou dobu vím, že jsem adoptovaná. Strašně moc mě to mrzí, protože své "nepravé" rodiče miluju. Teď se ale snažím s pomocí Har najít své pravé rodiče. Bude to těžké, ale aspoň vím, že jsem z čistokrevné rodiny. Ale jak to vezmou moji biologičtí rodiče, když jim řeknu, že jsem v byla v Nebelvíru? Většina čistokrevných rodin je totiž ve Zmijozelu a podporují Toho - jehož jméno nesmíme vyslovit. A to já vážně nechci.
Jinak jsem na začátku pátého ročníku a vypadám úplně jinak, protože jsem se rozhodla obarvit si vlasy na fialovo.
Nevím, jak na to bude madame Maxime bude reagovat a je mi to upřímně jedno.

Claire se kvůli zjištění toho, že je adoptovaná nervově asi na měsíc zhroutila. Poté se vzchopila a začala se sebou něco dělat. Začala obarvením vlasů a pokračovalo to. Naučila se na klavír a na kytaru. (Naučila se to na konci třetího ročníku a pořád se učí) Jejich vtípky s Har se zdvojnásobily. Madame Maxime rozkázala rebelkám, aby se ukázaly, ale samozřejmě se nikdo neukázal. S Har už vymyslely dvě kouzla: rostoucí růžové liány místo vlasů a kouzlo, které zaručí, aby se k vám další týden nikdo nepřiblížil. (Smrad😉)
Otestovaly je na Gazele a fungovaly výborně. Gazela si stěžovala na Rebelky a bylo provedeno další hledání, ale samozřejmě nikdo nepodezíral dvě nadané, chytré a nenápadné studentky ze čtvrtého ročníku. Ale jednou se jim to vymstilo. Přesuneme se pro to na konec pátého ročníku.

Když Rebelky nepřestaly, ředitelce začalo pomalu docházet, že to musí být někdo mladší. Začala pronásledovat podezřelé studentky a špehovat žákyně. Také začala pociťovat změnu chování u Claire. Její vlasy a postoj k učení. Dívky (Har a Claire) si byly tak jisté tím, že na ně nikdo nepřijde, tak polevily s učením. Madame Maxime si na ně ale "počíhala" a objevila pravdu.

"Harrieta Crouxeuxová a Claire Woringtoonová do ředitelny! Okamžitě prosím!"

Pohled 3. osoby
Claire a Harrieta míří do ředitelny a už nejsou ani zdaleka tak sebejisté jako před tím.
,,C, myslíš, že na nás přišli?" Strachuje se Har.
,,Možná, ale když tak přestoupíme do Bradavic. V Krásnohůlkách nemají žádný smysl pro humor." Odpoví její kamarádka. ,,My to zvládneme."

Pohled Claire:
Vešli jsme do kanceláře Madame Maxime. Ta se na nás podívala a už z toho pohledu jsme mohly vyčíst zklamání a naštvanost. Myšlenkami jsme se s Har domluvily, že nemá smysl zapírat.
,,Velice jste mne zklamaly, dívky. Od vás jsem čekala něco víc, slečno Crouxeuxová. A myslím si, že vaše matka také nebude příliš nadšená, slečno Woringtoonová."
,,Vyhodíte nás?" Osmělí se Har.
,,Obávám se, že budu muset. Nadělaly jste spoustu škod, které nejdou jen tak odpustit a na víc jste se skrývaly dva roky." Stále si Madame Maxime zachovává klidnou tvář.
,,Zavolám vaše rodiče, promluvím si s nimi a vy se zatím můžete jít sbalit. Nejspíše přestoupíte zpět do Bradavic."
S Har jsme pochopily, že to je signál na to, abychom odešly a tak jsme smutně opustily kancelář. ,,Moje babička mne zabije!" Fňuká Har. Od jejího narození totiž bydlí s babičkou, která je velice přísná. ,,Neboj, spolu to zvládneme." Pokouším se ji uklidnit, ale samotné mi to moc nejde, při představě mé rozlícené nevlastní matky. Táta by to mohl pochopit. Sám dělal žertíky a byl stejně jako já vyhozen ze školy. Ale on byl vyhozený ze Stříbranova.

V pokoji jsme si sbalily a připravily jsme se na setkání s našimi rodinami. Úplně si představuji ten zklamaný mámin obličej, až mi řekne, že ode mě očekávala něco víc.
Ale v tu ránu mi něco došlo. Jestli se vrátím do Bradavic, bude tam Lily, Lusi a to nejhorší? Black a Potter. Zůstane mi moje přezdívka ohyzda, i když už nejsem ošklivá? Snad ne. Ale i přes to se bojím.
,,No tak! Pojď Claire. Už musíme jít!"
Naposledy jsem se rozhlédla po našem rozlehlém pokoji a všimla jsem si nápisu na stěně. Rebelky navždy! Smutně jsem se pousmála. Sbohem pokoji!

Bok po boku s Har vejdeme do pracovny ředitelky, ve které už na mě čeká máma a na Har její babička. Máma se na mě zklamaně podívá a já sklopím oči. Madame Maxime promluví. ,,Obě tyto dívky se prohřešily proti školnímu řádu nejméně stokrát. Proto trvám na jejich přestupu do Bradavic."
,,Já souhlasím." Řekne babička Harriety. ,,Já také." Potvrdí to moje nevlastní máma. S Har se na podporu chytíme za ruce a Har už pláče.
,,Přemístíme se domů." Řeknou obě ženy unisono. S Har se obejmeme a se slovy ,,Rebelky navždy." Se vydáme domů.