Smečka vlkodlaků (Dokončeno)

4

"Kluci. Chci abyste byli sbalení. V osm ráno odjíždíme z domu. Dojedeme tam asi v pět, vybalíme se a prohlédneme okolí. " Zařval jsem na celý dům. Všichni mi odpověděli. "Už bych se měl vrátit domů a balit. " "Počkej. První si promluvíme. " Zastavil se a čekal. Pokynul jsem mu, aby si sedl na gauč. Sedli jsme si. "Takže, na jakou střední půjdeš tento rok? Nebo ještě na základku?"

D: Ne. Půjdu na střední. Chtěl bych gympl. Byl jsem druhý nejchytřejší ve třídě.
W: Super. Tam jdeme všichni. Teda kromě bráchů a Thomase.
D: Fajn. A tam mají nějaký intr nebo tak?
W: Mají. Takže tvojí mámě to nepřijde divné. Ale budeš bydlet s námi v domě.
D: Počkat. Vy máte dům?
W: Jo. Jsem bohatý obchodník. Zařídil jsem tam jeden dům. Je celkem blízko školy, ale zároveň je v ústraní, takže nás nikdo ze sousedů nebude otravovat.
D: Tak to je fajn. A mám nějak přispět?
W: Už jsi přispěl. Vstoupil jsi do naší smečky.

"Jo, a tady máš prsten. " Vytáhl jsem z kapsy prsten a podal mu ho:

"Každý v mé smečce ho má. Všechny Alfy to berou jako znamení naší smečky. Nesmíš ho ztratit. Budeš ho nosit pořád. Asi kromě sprchy a bazénu. Cestou do nového města se stavíme do zlatnictví a necháme ti tam vyrít jméno. " Byl jsem poctěn. A on byl šťastný. Konečně někam patřil. Všichni z mé smečky ho mají. Je to naše znamení.

Ještě jsem mu dal pár informací o zítřejší akci. Volala mu máma. "Čau mami... Jsem u svého nového kámoše Willa... Vzali mě na gympl... Já vím, že jsi šťastná... Ale bohužel to je v jiném městě... Odjíždím zítra... Vím, že je to narychlo... Mami, já tuhle příležitost prostě nesmím promarnit... Neboj. Mají tam intr. ... Jo. Už jedu domů si zabalit. Za chvíli jsem tam. " Položil telefon.

"Už musím jít. Děkuji za všechno. Členství i prsten. " Dal jsem mu čísla na všechny v mé smečce a přidal jsem ho do skupiny na messengeru. On mi dal na oplátku svoje číslo a adresu, na které bydlí. Přijedeme pro něj v 8:30. Než se kluci sbalí, chvíli to bude trvat. Jeho číslo jsem napsal na lísteček a nalepil na ledničku, ať si ho kluci uloží.

Je sice introvert, ale je s ním sranda. Zavolal jsem ještě řediteli gymplu, kam pojedeme zítra, ať čeká o jednoho studenta víc. Poslal jsem mu papíry o studiu, který mi Dominik poslal hned, jak dorazil domů. Šel jsem si zabalit.

Ráno
Je asi sedm a já vstávám. Musím se ještě dobalit. Hotovo. Udělal jsem snídani. Míchaná vejce nikdo neodmítne. Jen co jsem to dodělal, přišel Sebastian. "Nejsem tady kuchař já? " Zeptal se mě se značnou ironií v hlase. Usmál jsem se. "Taky ti přeji hezké ráno. " Sedl si a začal jist. "Jasně. Promiň. Dobré ráno. " Usmál se na mě. " Už jsi sbalený?" Zeptal jsem se a nabral si vajíčka. "Jo. Mohl bych si s sebou vzít polštáře? " Zeptal se. Vím, jak moc rád na nich spí. Nábytek tam nebereme. Je tam vše zařízené. Každý mi totiž dal seznam nábytku, který jsem objednal. "Jasan. Jedeme stěhováním autem. " Usmál se. Měl dojezeno. Umyl talíř a nechal ho vysušit. Dojedl jsem též. Hned mi ho vzal a umyl ho. "To jsi nemusel Sebe. " Řekl jsem mu. Bylo asi 7:20.

A po schodech dolů si to štrádoval Erwin. Nevím, co dělal v noci, ale vypadal nevyspalý. "Dobré" Pozdravil. Odpověděli jsme mu. Sebastian se vytratil. Asi si šel dobalit věci. "V pohodě? " Zeptal jsem se ho. " Jo. Jen přesně před rokem...mi umřeli rodiče. " To jsem nevěděl. "Promiň." Řekl jsem. Věděl jsem, jak je měl rád. Dojedl, umyl si talíř stejně jako Seb. "Jdu si nachystat motorku! " Oznámil mi. Bereme ji totiž s sebou.

Už je 7:30. Jdu zbudit bratry. Jsou schopni prospat celý den. Šel jsem první k Jasnovi. Rozsvítil jsem. Přišel k němu a začal s ním třást. "Nech mě ještě spát. " Řekl se zavřenýma očima. " Nenechám. Musíš se dobalit. Chceš abych ti pomohl? " Otevřel oči. Chtěl už být dospělý a vadilo mu, když mu někdo pomáhá. " Ne. Dobrý. " Ihned si sedl. " Dej si sprchu, převleč se, ustel si a pojď dolů na vajíčka. " Při slově vajíčka vyběhl z postele rovnou do koupelny.

Teď ještě James. S ním to je těžší. Došel jsem do jeho pokoje. Otevřel si a sedl na jeho postel. "Jamesi. Vstáváme! " Řekl jsem mu. Zavrtěl se. "Já ještě nechci. Nebuď mě! " Řekl ještě v polospánku. Začal jsem ho lechtat. Smál se na celé kolo. Lechtal jsem ho víc a víc. "Dost! Vstanu... Já... Vstanu. " Říkal mezi smíchem. Přestal jsem. "Chceš s něčím pomoct?" Zeptal jsem se, když se uklidnil. "Ne. Včera jsi mi pomohl dost. " Usmál se na mě a vstal z postele. "No vidíš, že to nebylo tak těžké. " Řekl jsem ironicky. Pouze se na mě podíval a zmizel v koupelně. "V jídelně jsou míchaná vajíčka." Zařval jsem na koupelnu. Vím, že mě slyšel.

Došel jsem zase dolů. Už tam byl Jason. A dokonce i Thomas. "Ahoj Thomasi" Pozdravil jsem ho. "Brý ráno. " Odvětil mi. Byl ospalý. Ostatně jako každé ráno. "Vzbudil tě Sebastian? " Zeptal jsem se. "Jo. " Odpověděl mi smutně. Jason dojedl a odcházel. "Jasone! Vrať se a umyj po sobě talíř! " Přikázal jsem mu. A to jsem ani nezvýšil hlas. Otočil se beze slova, popadl talíř a umyl ho. "Spokojený? " No jo, už na něj leze puberta. Vždyť mu je teprve deset. To není fér. "Máš už sbalený všechny věci a nástroje? " Brácha je totiž muzikant.

"Jop. Kdy přijede auto? " Podíval jsem se na hodinky. "Za pět minut. Všechny věci dej do předsíně a řekni to i klukům a ještě pomož bráchovi. " Odešel rychle nahoru. Přišel James. "No. To je doba. Najez se  a vyrážíme. "

Za chvíli jsme byli všichni dole. Všichni měli prsteny. Jo. Tak se mi to líbí. Zatroubilo auto. Vyřídil jsem nějaké papíry. Pak to auto mám přivést na jejich pobočku v San Francisku. Jo. Přesně tam jedeme. Kluci začali nakládat věci do auta. Začali Jasonovým pianem. Chlápek odjel s jeho kámošem druhým autem a my jsme měli auto. Dobré. Naložili jsme i Erwinovu motorku. Erwin si udělal řidičák. Motorka ho fakt nadchla. Koupil jsem mu ji na šestnácté narozeniny.

Už jsme byli dobalení. "Máte všechno? Nechci se vracet. " Všichni se vrhli do domu skontrolovat svoje pokoje, jestli něco nezapomněli. Vrátili se. Nikdo nic nezapomněl." Tak, kdo chce sedět kde?" Zeptal jsem se. Máme dvě auta. Moje Porsche a stěhovací dodávku. "Tak já, jakožto jediný kdo má kromě tebe řidičák budu řídit. A stejně byl neopustil svoji motorku. " Ozval se Erwin. "Já a Sebastian pojedeme s Erwinem. " Řekl Thomas. "Tím pádem pojedeme my s tebou a ještě probereme Dominika. Zajímá mě, jaký je. " Řekl mi Jason.

"Výborně, vyrážíme." Všichni jsme nasedli si aut a jeli za Dominikem.