Smečka vlkodlaků (Dokončeno)

2

Erwin ihned vyběhl ven z domu a věnoval mi šťastný úsměv. Vždy ho bavilo učit nováčky.

-Erwin-
Byl jsem rád, že nakonec přikývl. Musel jsem na něj udělat psí oči. Nerad nutím svého Alfu do svolení. No co, kluci přišli. Vyšel, no vlastně vyběhl, jsem z našeho domu. "Povolil to, může přijmout nové členy do smečky..." Začal jsem mluvit na tři nové zájemce. "Ovšem zítra se stěhujeme. Budeme chodit na soukromou školu. Kdo se nechce stěhovat z tohohle města, nechť odejde. " Myslel jsem to zcela vážně. Smečka musí držet při sobě. Jeden kluk hned odešel a přitom řekl: "Nebudu se nikam stěhovat a vy byste taky neměli" Ostatní dva na něj jen tak koukali s nechápavým výrazem, každý vlkodlak ví, že Willova smečka je ta nejlepší. Podívali se na mě a já pokračoval. "Taky máme přijímací rituál. Jsou to tři úkoly, které vám dá Alfa. Splníte je a patříte k nám. Nesplníte je a Alfa vám vymaže paměť. Už si nebudete pamatovat na úkoly, ale budete vědět, že jste neprošli. Nějaké dotazy? " Kluci byli zmatení, ale zavrtěli hlavou, že nemají. Usmál jsem se na ně. "Teď mi řekněte jméno nejcennější osoby, kterou v životě máte! " Jeden mi řekl jméno své matky a druhý jméno své přítelkyně. Otevřely se dveře do domu a v nich stál Will.

-William-
Slyšel jsem každé slovo, které jim Erwin řekl. No co, supersluch. Vyšel jsem ven a oni na mě zírali jako na zjevení pána. "Erwine? " Zavolal jsem na něj. "Běž to prosím zařídit. " Ihned odešel. Věděl o třetím úkolu, i on jím musel projít. "Dobře. Pojďte se mnou" Oba šli za mnou kolem domu. Zastavili jsme se před dveřmi, které byly na druhé straně domu. Osvětlovala nám je pouliční lampa.

"Nebojte se. První úkol je jednoduchý. Jen račte vstoupit. " Trochu se uklidnili. Vešli jsme dovnitř. Byla to místnost s bílými stěnami bez nábytku. Na zemi bylo několik ixek uspořádaných do půlkruhu. "Vyberte si ixko." Řekl jsme zcela vážně. Tenhle úkol ke fakt jednoduchý. Stoupli si na ixka plni očekávání. "Nesmíte udělat ani krok. " Poručil jsem jim. Přikývli.

Zhasl jsem. Viděl jsem zděšení v jejich tvářích. Moje oči dostali rudou barvu, znak Alfy. Vlkodlačí oči vidí i ve tmě. "Začněme..." Byla v nich vidět značná nervozita, ale chtěli do mé smečky. "Vystrčte drápy! " Poručil jsem. Jejich nervozita se stupňovala. Černovláskovi to šlo hned. Bylo vidět, že je vlkodlakem déle. Brunet na tom byl hůř, nešlo mu to, byl z toho smutný a naštvaný zároveň. " Výborně a nevadí, furt můžeš patřit do mé smečky." Chtěl jsem, aby se aspoň trochu uvolnil. "Ukažte tesáky!" Další příkaz. Tentokrát to šlo lépe brunetovi. Ale oba to zvládli levou zadní. "A teď oči! " Můj poslední příkaz. Oba to zvládli. A brunetovi se vystrčili i drápy. "A máte jeden úkol za sebou! " Řekl jsem jim povzbudivě. Rožl jsem světlo. "Zpátky na lidi, prosím. " Řekl jsem hrozně mile. Nervozita z nich opadla úplně. Černovláskovi to šlo hned. Určitě je vlkodlakem už dlouho. Brunet na tom byl hůř. Oči mu už sice nesvítili a tesáky taky neměl, ale drápy mu nešly schovat. "Uklidni se, to bude dobrý. " Chtěl jsem ho trochu povzbudit, protože měl nervy v kýblu. Trošku se uklidnil, ale drápy byly furt venku. "Počkej chvíli venku. Zatím jsi prošel. " Řekl jsem černovláskovi. Ano, furt neznám jejich jména. Odešel s úsměvem na tváři. U bruneta nervozita zase stoupala. "Neboj. Taky se mi to stávalo. Pravidla jsi splnil. Na ixku jsi zůstal. " Uklidnil se a konečně se mu drápy zatáhly. Vyšli jsme ven před budovu. A zase obešli barák a vlezli jsme dovnitř hlavním vchodem. Zastavili jsme v obýváku.

"Teď bude druhý úkol, ještě nejste ani zdaleka za vodou. " Musím je trochu postrašit. "Druhý úkol budete absolvovat po jednom. Kdo chce jít první? " Černovlásek se hned ujal slova: " Já začnu. "Byl trošku namachrovaný, ale to u mě ve smečce nikomu nebude vadit. "Dobře, jdi do té místnosti a chvíli na mě počkej. " Ukázal jsem vlevo a on se tam ihned vydal.

"Hele. To bude dobrý, jo? " Jenom přikývl. Přišel do obýváku Sebastian. "Sebe? " Otočil se na mě. " Prosím pohlídej ho. Koukněte třeba na něco v telce. Nový adept. Znáš to. " Jen se usmál a zamířil si to na gauč. Pokynul mu, aby si sedl a pustil telku. Za chvíli se domlouvali, co si pustí. "Děj mi půl hodiny. " Řekl jsem mu a zmizel k černovláskovi.

Sedl jsem si na svoje křeslo a on si sedl proti mě na to druhé. "Druhý úkol je jednoduchý. Stačí když budeš odpovídat pravdivě. Rozumíme si? A mimochodem, poznám, když mi někdo lže. " Přikývl na souhlas a čekal na otázky. "Jak se jmenuješ? " "Craig" Odpověděl mi hned. Asi to čekal horší.

W: Máš nějakou rodinu?
C: Mám otce, ale ten se o mě moc nezajímá. Nemám ho rád.
W: Kdy jsi byl kousnutý?
C: Asi tak před rokem, ale ve smečce se mi moc nelíbí. Takže jsem tady.
W: Kolik ti je?
C: 15
W: Jak se jmenuje tvůj nynější Alfa?
C: Nathan. Příjmení mi nikdy neřekl.
W: Umíš bojovat?
C: Alfa mě to trochu učil. Ale moc mi to nejde. *posmutněl*
W: Ovládáš na sto procent své schopnosti?
C: Myslím, že tak na 95%. Ale umím se ovládnout, když jsem naštvaný.
W: Proč chceš ke mně do smečky?
C: Nathan je moc slabý Alfa. Chci být v nejmocnější smečce. *úsměv*
W: Dobře. Nezalhal jsi. Běž ven a počkej v obýváku. Jo a ještě mi zavolej sem toho druhého.

Odešel. Myslel si, že prošel. Uvidíme. Ještě zbývá třetí úkol.

Jen ostýchavě přišel mladý brunet.

"Posaď se! " Přikázal jsem mu a ukázal na druhé křeslo.

W: Druhý úkol je jednoduchý. Stačí když budeš odpovídat pravdivě. Rozumíme si? A mimochodem, poznám, když mi někdo lže.

Jen přikývl.

W: Jak se jmenuješ?
D: Dominik
W: Máš nějakou rodinu?
D: Mám mámu. Táta se o mě přestal zajímat, když mi byli asi tři roky. Ale vím, že furt žije. Ostatně jsem dával mámino jméno jako nejdůležitějšího člověka pro mě.
W: A to ti nevadí odjet bez ní?
D: Budu jí volat. Jsem moc její Mazánek. Musím se trochu osamostatnit.
W: Kolik ti je?
D: 15, ale za dva týdny mi bude 16.
W: Kdy jsi byl kousnutý?
D: Asi před týdnem.
W:Takže asi nezvládáš úplně svoje schopnosti, že?
D: Moc dobře ne, ale umím použít oči a tesáky. Drápy mi moc nejdou.
W: Jak se jmenuje tvoje Alfa?
D: Alfu nemám. Nikdo si pro mě nepřišel. Nevím, kdo mě kousl. Jsem teď Omega. Nechci být Omega.
W: Je ještě nějaký důvod být v mojí smečce?
D: Líbí se mi, že málo zabíjíte. Jste takový ti hodní vlkodlaci. A to se vidí jen málokdy.
W: Dobře. Nezalhal jsi mi. To oceňuji. Druhým úkolem jsi prošel. A neboj, naučíš se ovládat svoje schopnosti.

Dominik se mi líbí. Je sice trochu tichý. Ale každý je jiný, ne?