Dojedla jsem večeři, uklidila po sobě nádobí a vyšla nahoru do pokoje. Šla jsem pomalu po schodech, skoro jako by se mi nahoru do pokoje nechtěla. Otevřela jsem dveře a hned jsem ucítila vůni svojí oblíbené voňavky, kterou jsem ráda a často používala. Prošla jsem dveřmi a když jsem je zavírala rozhoupala jsem cedulku s mým jemném, která na dveřích vysela. Pomalu jsem táhla chodidla po zemi a palcem se zachytávala do různého oblečení, které jsem měla poházené po zemi kolem postele, která byla nejvýraznějším objektem v mém pokoji a tak mu i celému trůnila. Letmo jsem se na sebe podívala do zrcadla, které mi vyselo nad psacím stolem a usmála se. Cítila jsem se aspoň trochu dobře, když jsem vypadala dobře. Nebo jsem si tak aspoň přišla. Otevřela jsem dveře na částečný balkónek a ovanul mě jemný letní vánek. slastně jsem přivřela oči a lokty se opřela o zábradlí. Užívala jsem si poslední paprsky zapadajícího slunce. Bylo krásně, ale jako by to ticho najednou prořízl zvuk dopadajících slz na zem. Rychle jsem otevřela oči. Z kapsy jsem vytáhla mobil, měla jsem neblahé podezření, že se něco děje. Něco s Liamem. Vytočila jsem jeho číslo a čekala, nezvedal mi to. Začala jsem se bát, jestli se mu něco stane, neodpustím si to a to nikdy.
ČTEŠ
Doteky motýlích křídel
De TodoMůj život jsou motýli. Jsem stejně křehká jako oni. Mám dojem jako by někdy moje tělo bylo poskládané z motýlích křídel a každý cizí dotek, byl pro mě smrtí. Pomalou mučivou smrtí. Morpho Papilio rumanzovia Danaus plexippus
