Laila - Rebelka z Ferusoonu...

Prolog

Běžela jsem temným lesem,v ruce luk a šíp.Na ústech rudou roušku a oči otevřené dokořán.Chtěla jsem ji ulovit.Za každou cenu.Toho jelena.

A kdo vlastně jsem?

Jsem princezna Laila z Ferusoonu.Můj otec nežije,umřel jako hrdina ve válce.Miluju boje a střelbu z luku.Nejsem jako ostatní princezny,které vysedávají po komnatách a šijou si ponožečky,aby jim nebyla zima.Radši nosím své roucho,které je krásně červené,než nosit nějaké šaty.Jsem rebelka.Většinu času trávím ve stájích či na cvičišti.Baví mě to a je to má vášeň.Je mi 18 let.Máma stále říká ,že bych se měla vdát.Jenže já se vdávat nechci.Ztratila bych volnost.Když projdu kolem skupinky mužů,začnou slintat.Bůh mi nadělil víc než měl.Jsem krásná,ale krása zabijí.Jsem prostě krev a mlíko,jak říká má chůva.Nemluvím jak holka.Mluvím jak chlap.Příjde mi to lepší...

Stála jsem uprostřed palouku a dívala se na toho jelena.Natáhla jsem tětivu a zamířila.Pustila jsem šíp,aby mohl letět.Minula jsem.Sakra.Jen kvůli tomu  jelenovi.Místo toho jsem střelila strom.

Otočila jsem se a odešla z palouku.Jednou ho dostanu...

Nasedla jsem na svého koně jménem Kiela a rozjela se domů.Nebudu tady zbytečně toho jelena nahánět,k čemu?Ať žije...

Přijela jsem před brany města a stráž mi otevřela bránu.Koně jsem dala do stájí a šla.Za sebou jsem jen slyšela povrchné hvízdání.Došla jsem k sobě do pokoje a lehla na postel.Jestli se mám vdát.Tak z lásky a né jen kvůli tomu aby mě ten chlap mohl o svatební noci s prominutím ošukat a utéct....

Vyšla jsem na balkón a cítila jak vítr čechrá mé hnědé vlasy...

Chtěla jsem zase cítít otcovo pohlazení po hlavě..

Řekl by mi "Nikdy se nevzdávej svého snu mé dítě" a pousmál by se...

"Chybíš mi tati".Řekla jsem a podívala se k nebi.Zvřela jsem oči a cítila,jak po mé pravé líci stéká slaná slza......

Tak snad se vám nový příběh líbí.Vote a koment potěší...ten filmeček berte s rezervou prosím...