Laila - Rebelka z Ferusoonu...

Kapitola Devátá - Sbohem tetičko!

*Šla jsem přes les a přišla ke vchodu do jeskyně.Viděla jsem krev.Okamžitě jsem vlezla do jeskyně a utíkala.Bylo mi jedno že zakopávám a také mi bylo jedno že jsem měla odřené koleno a pohmožděné zápěstí.Slyšela jsem tlumené hlasy.Odcházeli.Jakmile jsem je neslyšela vyběhla jsem a  viděla tělo.Laila.Okamžitě jsem k ní přiběhla.V zádech měla šíp.Pokusila se utéct.Pod ní byla krev.Šla jsem dál a viděla bratránka,který byl také mrtvý.Měl podřízlé hrdlo.Vedle něj ležel voják a já vzala jeho meč.Šla jsem a viděla jak jiná stráž po mě vyskočila.Já se ohnala a meč mu zapíchla do srdce.Na obličeji jsem měla krev a to mi bylo upřímně úplně jedno!Šla jsem dál a to už jsem byla u chalupy a viděla další 2 muže.

"Hej!" křikla jsem a oni se otočili.

Vyrazila jsem proti nim a začla uhýbat.Jeden udělal chvat ,ale já udělala výpad a podřízla mu hrdlo.Další po mě se začal sápat a já mu zapíchla meč do břicha.Spadl na zem a já ho jen překročila.Šaty jsem měla celé od krve a páchly po železe.Vešla jsem do chalupy a viděla tetičku jak popadala dech.Meč mi spadl a rychle jsem k ní přiskočila,ale tak abych měla výhled na dveře.

"Tetičko".

"Nemám moc času".Řekla a zakašlala.

"Ne tetičko to neříkej".Snažila jsem se krvácení zastavit.

Dala mi do ruky přívěsek.

"Časem pochopíš".Řekla a jak mi dala řetízek,ruka ji spadla vedle těla.Okamžitě jsem si řetízek dala kolem krku a ještě chvilku ji tiskla.Slyšela jsem řev.Ode dveří stála stráž.V ruce dýku.Zavřela jsem oči a čekala na svou smrt.Jenže stráží prošel meč a stráž spadla.

"Hale?" řekla jsem překvapeně.

"Slyšel jsem křik a hlasy a viděl jsem pár těl,z toho byly 2 děti".

"Můj bratránek a sestřenka".Začla jsem plakat.Hal mě objal a začal mě utěšovat já se k němu přitulila a brečela mu na rameno.

"Tohle byla tetička?" Kývla jsem.

"Byla to královna,jenže moje matka jí vyhnala z království,našli tetičku a děti a zabili je!"

"Jaká stvůra tohle mohla udělat?Zabít nevinné děti".

"Moje matka,je toho schopná".

"Pojď".Řekl a zvedl mě.

"Moment".řekla jsem rázným hlasem.

Otevřela jsem truhlu a začla se oblékat.

"Hale,ocenila bych ,kdybys na chvilku odešel":

"Jo promiň".Řekl a šel ven.

Já si sundala obvaz co mi stahoval hrudník.Oblékla jsem si moji bojovou róbu.Do pouzdra jsem si dala meč a dýku.Hlavu jsem potřela bylinkou ,až byli mé vlasy na původní barvě.Dala jsem si kápi a vyšla z chaty.Šla jsem pro tělo Laily a bratránka.Položila jsem je na lavici a položila bylinky do rukou.Do vlasů tetičky a sestřenky** dala kvítí.Vylezla jsem a dala Halovi pochodeň.

"Na tři".řekla jsem.

"Raz".Řekla jsem.

"Dva". řekl.

"Tři". Řekli jsme oba a dům byl v plamenech.

"Sbohem tetičko,sestřenko a bratránku".

Řekla jsem a setřela slzu.Otočila jsem se a odešla.

"Kam jseš?" Řekl Hal.

"Pro pomstu".Zaťala jsem v pěst a vyšla z jeskyně.....