Selekce - Pozastaveno

Život nejde podle plánu

Během následujících týdnů bylo doma rušno. Bylo potřeba všechno dotáhnout k dokonalosti. Sice to bylo únavné, ale alespoň jsem už neviděla Petera.

Toho dne, kdy jsem měla odjet mi jedna švadlena přinesla to, v čem jsem měla jet do paláce.

,,Tady máte ty šaty madam...'' oslovila mě nesměle.

,,Děkuji,'' povzdechla jsem si, když jsem pomyslela na to v jaké kastě se tahle milá dívka nachází.

Nepřítomně jsem otevřela krabici a uvnitř byly ty nejobyčejnější černé šaty, co jsem kdy viděla a černé boty.

,,To snad ne, neříkejte mi, že na první den mají všichni stejné nudné šaty!'' vyhrkla jsem. Byla jsem zaskočená, čekala jsem něco víc princeznovského.

,,Tohle si na sebe nevezmu, nechci být jako ostatní dívky. Já jsem výjimečná, všechny jsme výjimečné!'' tohle mě vážně dostalo. Já nejsem součástí jakési monotónní společnosti, já podporuji rozmanitost.

Běžela jsem jak nejrychleji jsem mohla do svého pokoje, abych ze skříně vyhrabala nějaké lepší šaty. Nakonec jsem vybrala světle růžové party šaty, černé baleríny a černou koženou bundu, abych nevypadala jako křehká porcelánová panenka.

K tomu všemu se ještě připletl Peter pod záminkou, že se se mnou chce rozloučit. Sice jsem se od něj snažila držet dál, ale bylo mi jasné, že dříve nebo později nastane chvíle, kdy se setkáme.

Po chodbě poletovala také moje sestra Mia a v rukou měla svou neteř. Byla sice o 3 roky mladší, ale tipovala bych jí minimálně 17. Ať už se dělo cokoli vypadala úžasně. Mia se sice snažila pomáhat, ale s miminkem v náručí to moc nešlo a moje starší sestra Emily se o svou dceru momentálně nezajímala. Sophie tedy zůstala v Miině péči a její starší sestra Lisa mi neustále brala čelenku, kterou jsem dostala na pobyt v paláci. Ještěže James byl u kamaráda, protože na to, že mu bylo teprve 12 se choval moc důlezitě.

Doma bylo tolik lidí, že jsem se občas musela zavřít na záchodě abych měla alespoň na chvíli klid. Na druhou stranu jsem byla ráda, že přijela Emily. Neviděla jsem ji od svatby s Markem před dvěma lety. Konečně jsme byly zase tři - já, Mia a Emily, i když se k nám přidaly i Emiliny dcery.

Bohužel tu Emily byla jen na týden a já navíc odlétala do hlavní provincie, abych se zúčastnila selekce.

Odpoledne jsem už byla vyřízená a mohl za to hlavně Sophiin neustálý vřískot a Lisina posedlost princeznami. Rozhodla jsem se jít opět do stájí, abych se rozloučila i s koňmi a byla chvíli sama.

Jen ať tam není Peter, pomyslela jsem si.

Moje přání se naštěstí stalo skutečností a já mohla v klidu dát sbohem svým miláčkům. Cestu zpět jsem šla oklikou kolem mého pokoje, abych si ten úžasný a vzácný okamžik klidu co nejvíce prodloužila.

Před mým pokojem, ale stál Peter a očividně na mě čekal.

,,Ahoj zlato!'' pozdravil mě, když si mě všiml. To si jako myslí, že ho mám po tom všem ještě ráda?

,,Co tu chceš?'' zeptala jsem se lhostejně.

,,Tebe,'' řekl sebejistě ,,za ženu.''

Normálně bych se začala smát na celý dům, ale teď toho na mě bylo moc.

,,Kdy už pochopíš, že já tě nemiluji?'' vykřikla jsem.

,,Miluješ nebo ne, já jsem Druhý a ty jsi Třetí!'' s těmito slovy chytl moje ruce a táhl mě do mého pokoje a zamkl za námi.

,,Tak poslouchej, vezmeš si mě a žádná selekce nebude, jasné?'' rozkázal mi hněvivě.

,,Ne!'' řekla jsem důrazně.

Dostala jsem facku. Začaly mi téct slzy.

,,Jak chceš, řekla sis o to...'' řekl a šátkem, který vytáhl z kapsy mi zavázal pusu. Také mi provazem svázal ruce.

,,Takhle to chceš?'' zeptal se se škodolibým úšklebkem než mě dotáhl ke skříni do které mě zavřel a zamknul. Bezmocně jsem tam ležela a nemohla nic dělat. Brečela jsem. Samozdřejmě, že byl proti mé účasti selekci, protože tam byla nepatrná šance, že si mě princ vybere.

Ale to nemohl dopustit.

Začala jsem kopat do dveří skříně. Jak to jen šlo, ale po pár obzvlášt silných kopech už jsem neměla dost sil. Usnula jsem vyčerpáním...