Selekce - Pozastaveno

Sny se obyčejně nestávají skutečností - nebo ano?

Probudila jsem se na neznámém místě a chvíli mi trvalo, než mi došlo, kde jsem - v letadle. Co tu sakra dělám, zeptala jsem se sama sebe.

Rozhlédla jsem se. Vedle mě seděla tmavovlasá dívka. Počkat. Od někud ji znám. To je ta dívka ze Selekce, jakže se to jmenovala? Cara? Herrieta? Už to mám Christine.

Asi si už všimla, že jsem se probudila a usmála se.

,,Ahoj, já jsem Christine Starková! A ty jsi Nellie White, že?'' tím mě trochu zaskočila.

,,Kde...kde to jsem?'' zeptala jsem se. Šíleně mi třeštila hlava a bolela mě noha.

,,V letadle, letíme do Ayen!'' řekla mi vesele.

Už jsem se vzpamatovávala. Co mi to jen tehdy na Hailey přišlo zvláštní, přemítala jsem. Podívala jsem se na ni a ona se usmála.

Už vím, pochází z osmé kasty.

Úsměv z mého obličeje zmizel tak rychle jako se objevil a Hailey si toho okamžitě všimla.

,,Co se děje?'' zeptala se trochu smutně.

,,Ale nic, jen jsem přemýšlela...'' nechtěla jsem ji naštvat nebo uvést do rozpaků.

Usmála jsem se a ona mi úsměv opětovala. Chvíli bylo ticho a já se koukala z okénka na mraky a na zem. Jeden mrak mi náhle připomněl jeden zážitek. Ten, který jsem se snažila obalit ochranou vrstvou a schovat ho v sobě, či ho úplně vymazat.

Stalo se to už asi před pěti lety. Tehdy jsem byla celkem uzavřená a měla jsem jen pár kamarádů. Mezi ně patřil také Peter. Peter Smith. Byl to můj nejlepší kamarád. Měla jsem ho ráda. Ne neměla, já jsem ho milovala. Měli jsme spolu domeček na stromě, kde jsme si vždy dlouho do noci povídali.

Jednou, když byl měsíc v úplňku jsem sebrala veškerou svou odvahu, přisunula jsem se k němu blíž a políbila ho na tvář.

Udiveně se na mě podíval, ale poté mě také políbil. Strávili jsme takhle asi polovinu noci, než jsme museli jít domů. Tu noc jsem nemohla usnout, musela jsem myslet na Petera.

Když jsem ráno dorazila do školy, těšila jsem se na něj. Sotva jsem ho však zahlédla hned jsem toho litovala. Právě se totiž líbal s Olivií Mayerovou a přitom ji objímal jako by ji chtěl rozdrtit.

Běžela jsem k záchodkům a jen taktak jsem to stihla, než jsem se pozvracela. Brečela jsem a odmítala vyjít z kabinky. Peter byl můj. To já ho měla líbat. Mě měl objímat.

Schoulila jsem se do klubíčka. Slzy mi už došly. Seděla jsem na záchodovém prkénku a připadala jsem si strašně prázdná. Od té doby je Peter můj úhlavní nepřítel a i když se mi to snažil vysvětlit já ho neposlouchala.

,,Nellie? Nellie!'' vytrhla mě ze vzpomínek Hailey. ,,Už tam budeme!''

A opravdu se pod námi objevil půdorys Ayen. Hory, lesy, rybníky...

,,Která z Vás je Nellie White?'' ozvalo se a já se otočila. Stála tam letuška a v ruce držela obálku.

,,Já,'' řekla jsem a letuška mi podala obálku a odešla. V tu chvíli se ozvalo oznámení, že přistáváme a tak jsem dopis hodila do batohu.

Přistávání bylo docela děsivé, ale nakonec jsme to zvládly.

Na letišti na nás už čekal doprovod a my se tedy vydaly davem k autu za neustálého mávání ayenskému lidu a jeli jsme k paláci.    

Děkuji za pomoc HermioneWeasley03 ❤💙💚💛💜