你好 💜💜💜💜
Ispirováno Shrekem
Hoseok's pov:
Když jsem se probudil, druhá polovina postele byla prázdná.
Zvedl jsem se do sedu. Po včerejšku mě ale hlava bolela natolik, že jsem se svezl zpátky a začal uvažovat o spolknutí nějakého prášku.
Dveře pokoje se otevřely a postel se prohla pod další vahou. Yoongi byl tak líný, že za sebou ani nezavřel.
"Šoupni špeka, skřete," kopl mě jemně do levého boku. "Kazíš mi rande s postelí."
Povzdechl jsem si a přitáhl si jeho deku blíž. "Ta tvoje postel je tak trošku zrádce, nemyslíš? Když má místo s tebou rande se mnou. Kdes byl?"
"Na hajzlu, kde jinde?"
"Na kterým hajzlu?"
"V Jiminově pokoji, zl-"
"-DĚLÁŠ SI ZE MNĚ PRDEL?"
A jo, teď se moje nálada zhoršila tak o stoadvacet procent. Protože se mi poslední dobou zdá, že se Yoongi a Jimin k sobě mají až moc. A tohle jenom přiliho ojel do ohně.
Yoongi zvedl dlaně, aby mě uklidnil."Klidni hormony, magore. Nic s ním nemám."
Ikdyž jsem se usmál, v mých očích byla stále ta samá nakvašenost. "Jen aby."
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Asi po dvaceti minutách jsme sešli do obýváku, kde už byli Jimin, Kookie a Tae, který se opíral hlavou o jeho rameno. Všichni tři se dívali na nějaký pořad v televizi a zřejmě čekali na Jina, který připravoval snídani.
Jako první si nás všiml Jimin. "Ale ale," zasmál se, "Co tak brzo?"
"Dobrý ráno," řekl jsem a sám se zarazil nad tím, jak suše to vyznělo.
Jimin vypoulil rty. "Udělal jsem ti něco?"
"Ne, nech to bejt, jo?"
"Fajn. Tak už si sedněte."
Yoongi zívl a štouch Kooka. "Šoupněte se."
Kookie vzal Taeho kolem ramen a zatímco si ho přitahoval k sobě ještě blíž, posouval se ke kraji sedačky.
Vedle Taeho, který neseděl u kraje, jsem si sedl já. Až teď jsem si všiml, jaký je skleslý. To, co se tvářilo jako únava, byl smutek. Ťukl jsem mu do ramene.
"Netvař se jak kakabus."
On se na mě jen podíval, ale nic neříkal. Byl jsem zvědavý, co se stalo, ale Kook rty naznačoval "později" a tak jsem to nechal být.
Můj proud myšlenek přerušila příšera, která chtěla sežrat Yoongiho - něco se zezadu sevřelo jako ve svěráku. Rychle jsem popadl ovladač a příšeru s ním praštil.
Že to byla chyba, jsem pochopil, až když jsem si uvědomil, že to žádná příšera nebyla.
Byl to Jin a krčil se na zemi do klubíčka, kňučíc a držíc se za hlavu. "Za co to bylo, krucinál?"
Hoseok odhodil ovladač. Hoseok to nebyl. Hoseok hodný.
K mé smůle na mě Yoongi ukázal palcem. "Ptej se jeho."
Jin se na mě podíval nakvašeným pohledem. Já nasadil ten nejzářivější úsměv, jaký jsem dokázal a plácl první kravinu, která mě napadla.
"Hobi ee bác."
Jinovy panenky se odstřelily kamsi dozadu do mozku. Nebo možná odstřelily ten mozek. Já nevím. Každopádně vztal a uhladil si kalhoty.
"Večeře je na stole. Eh, teda snídaně."
.
.
.
.
.
.
.
.
Namjoona jsem potkal až dávno po snídani. Zdál se mi nějaký unavený, a tak jsem mu podal sklenici s vodou, která by ho snad mohla trochu probrat.
"Ty vogo," spustil, jakmile dopil, "nedovedeš si představit, co ti kreténi z tátovy firmy maj za kecy. Prej že tátův syn nebyl vychovanej k buzerantství. Čuráci jedni."
Na krok jsem od něj odstoupil.
"Teda, takhle jsem tě ještě mluvit neslyšel. A není to pravda, nejsi buzerant. Jsi ůžasnej ťuťuňuňu gay," řekl jsem a zaryl mu prsty do ďolíčků.
On moje ruce jen nakvašeně odstrčil.
"Jin tě miluje. Nevzdávej to, buď tu pro něj. On potřebuje, abys byl silný."
"Jin? On tu ještě někdo stojí o buzeranta?! Kurva!"
Víc už jsme si neřekli. Namjoon odběhl do svého pokoje.
"Páni" ozval se u mého ucha Yoongiho hlas. "Lidi ve firmě jeho otce jsou fakt sráči. No nic, Hobi, odnes mě do postele, ty můj princi na bílým koni."
Otočil jsem se na něj. Najednou jsem princ, jo?
