Jelikož je Slendy nemocný (nechápu jak se mu to povedlo) tak musíme všichni pomáhat. Vzal jsem si na starost kuchyni a byl mi svěřen do péče Ticci Toby. Byl jediným Proxym který tu zůstal. Masky a Hoodie byli někde pryč. Bylo brzo ráno tak jsem sešel dolů, do kuchyně. Z ledničky jsem vzal seznam toho co mám udělat na snídani. Nejjednodušší bylo jídlo pro Jeffa. Vytáhl jsem džem a toust abych ho namazal, ale to už se s bojovým pokřikem přihnal Jeff. Vrhl se přímo na džem, ale ten debil zapomněl zabrzdit a i s poslední lahví džemu přeletěl přes stůl. Uslyšel jsem jen „křach" a pak nářek Jeffa. Z hrdla se mi vydralo zoufalé zavytí. Jeff se postavil a svůj pohled upíral na rozbitý džem. Z ruky jsem mu vyrval nůž a strčil jsem
mu tam(do těch ruk perverzáci😒) místo toho smetáček, lopatku a hadru. Hned chtěl něco namítnout. „To byl poslední Džemáček. Jestli to neuklidíš tak ti neseženu náhradní." po těch slovech kmitala Jeff jak fretka. Ha. Jsem skvělej. Začal jsem chystat snídaně pro ostatní ale každou chvíli mě zatáhl Jeff za rukáv že prej má hlad. To už přišel do kuchyně i Toby, který se rozhodl sednout si na linku a zpívat si písničku od které neznal polovinu slov takže si je doplňoval random slovy. Dopadlo to takhle: Mám vafle rád, ale jsem bez nich. A friends mám rád, ale jsem bez nich
A ty vafle mluví dál, džem na nich mít nechci. Jojojojojo...... Jenže to už se na něj vrhl Jeff který statečně obhajoval svůj džem. Začli se prát mně přímo za zády a to jsem jim netrpěl. Chytl jsem Jeffa a řekl Ticcimu že má jít do obchodu koupit džem. „Nejlíp patnáct." zařval mi Jeff do ucha a já si v tu chvíli přál nemít uši. „A můžu si koupit Kinder vajíčko?" tak to mě dostalo. Chtěl jsem mu říct že ne ale Jeff začal žadonit že chce taky. No vlastně to žadonění vypadalo tak, že mě ten pitomec držel natlačenýho na zdi a pod krkem jsem měl jeho nůž. Svolil jsem teda ale řekl jsem že musí koupit všem. Ticci začal tančit nějaký tanec, který mi až moc připomínal poslední záškuby slípky co přišla o hlavu. Pak si vzal peníze a šel do obchodu. Konečně jsem měl aspoň chvíli klid na to vaření a chystání snídaní...
