Vážně se mi spalo krásně. Pod hlavou jsem měl konec své šály, když v tom mě vzbudil zděšený výkřik, vzteklé ječení a koktání jak od slípky. Vstal jsem natáhl si na sebe čisté oblečení a spěchal jsem dolů. Po cestě proběhli ještě drobné úpravy mojí šály. Dole seděl Toby jako hromádka neštěstí. Pak se tam zuřivě hádal můj bratr s Eyelles Jackem. Pochopil jsem z toho, že někdo ukradl Kinderka. Stoupl jsem si mezi ty dva debílky. Jeff na mě koukal s dost dementním výrazem ale to on dělal často. Asi mu zase vypl mozek. Bohužel nemají nový, stejné velikosti. (Ani se nedivím. Jeffův mozek byl velký asi jako krystalek soli s vražednými sklony rozpuštěný ve vodě.) EJ mě odstrčil a už už se chtěl vrhnout na toho dementa ale ozvalo se dunění. ,,Ty vo-vole. Ze-země..'' koktal Toby. ,,Volá Tikajiciho magora zpátky. Rukávy magore ozvi se.'' skočil mu do řeči EJ. ,,.... Tře-třesení!'' dokoktal statečně Toby. Jenže to nebylo žádný zemětřesení. To se jen z pokoje vyvalil Laughing Jack s břichem větším než vzducholoď. Jeff se probral ze svýho eror režimu. ,,Ty vole.'' vyjekl. ,,Von sežral buď mamuta, nebo mý zásoby chlastu!!'' ječel vyděšeně a běhal dokola jak retardovaný, umírající pelikán. ,,Tu čokoládu už nikdy nejím. Bolí mě z ní břicho a navíc sem přibral asi 12kg.'' jebl sem se do čela tak, že sem odletěl až na Pluto. ,,Ty debile!'' (to už jsem se z toho Pluta vrátil) ,, Vždyť si sežral i ty žlutý, kulatý píčovinky ve kterých bývá hračka.'' všichni se koukl na Laughinga. ,,Nedá se nic dělat, já a Liu tě budem operovat.'' prohlásil EJ a trefil toho debila pánví po hlavě místo uspání.
Zítra kapitolka jen možná.
