Jsem si zrovna vymýšlel novou písničku s vafličkama, když v tom mi do pokoje vtrhl divně oblečenej Jeff. Hrozně jsem se leknul, až jsem z toho dostal škytavku a prorazil skříň. Jeffák na to nebral ohled, čapl mě za kapuci a někam mě vlekl. Ocitl jsem se v jeho pokoji. Bouchl mě pánví a já viděl duhové jednorožce na kterých jezdily ozbrojené vafličky, které dělali rytířské turnaje s cukrovýma hůlkama. Když zmizeli, měl jsem na hlavě něco lepkavého. Fujky až mě z toho škytavka přešla. „Co to je?" vyjekl jsem a koukl na ruku. Bleee. Jeff pokrčil rameny. „Nevim, našel jsem to u Offendera. Má toho plnej šuplík." Koukl jsem si na ruku, pak na Jeffa. Ojoj. Dal mi před xicht zrcátko. Vyjekl jsem, opět. Hlavu jsem měl plnou toho podezřelého gelu od Offendera a vlasy jsem měl sčísnutý do zadu. Pod nosem jsem měl nalepené chlupy od smetáku jako knírek. Jeff s hrdostí prohlásil: „Teď jsi můj Watson a jdeme vyšetřovat případ mého chlastíčku." Překvapeně jsem zamrkal a vstal. Jeff se snažil tvářit inteligentně, ale nebudeme si lhát, vypadal jako by měl křeče. Potom jsme společně hopitali po stopách zločinu. Měl jsem za úkol zapisovat poznámky do deníčku. Byl to bývalý památníček takže tam byla spousta uměleckých děl. Aspoň tak to Jeffína nazval. Hned první stránku zabíralo toto.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Takže ano, umělecký dílo. Nalistoval jsem prázdnou stránku a chtěl začít psát jenže jsme oba narazili do těla chobotnice se sexuálním apetitem. A i když to je skoro nemožné, vypadala dost naštvaně. I Jeff zbledl víc když se kolem něj omotala chapadla a zdvihla ho do vzduchu. Chtěl jsem utéct, ale než jsem si dal nohy na ramena, už jsem byl taky v zajetí. To nebude pěkný.
