Koutelná Beruška a Černý Kocour

9.

Marinett

V pekárně jsme si udělali čerstvý pečivo. Byla to sranda tam s nima péct, hlavně protože to vůbec Adrien neuměl a musela jsem mu pomáhat. Po chvíli co jsme dopekli vstoupila do obchodu paní Couffainová, šla pro Luku, že už usejí jet. Rozloučily jsme se s ním a já mu ještě jednou poděkovala za ty užasné dárky,ale že mi příště nic kupovat nemusí.
Zašli jsme na procházku s Plaggem. Prošli jsme snad celou Paříž. Vůbec jsme nevnímali čas, jenom jsme tak chodili a najednou jsme měli hlad. Zašli jsme do první pizzerky, kterou jsme viděli a dali si oběd. Pak jsme zase šli. Přibližovali jsme se k domu. Alya a Nino šli před náma a drželi se za ruce.
A já a Adrien se naše ruce společně přibližovali a pak jsme se dotkli. Bylo to úžasné, ale ze zadu nás rozdělila Kagami. Chytla ho za ruku a mě odstrčila do zádu za ně. Bylo tak hrozně blbě.

Adrien
Bylo to všechno, tak úžasný do tý doby než to překazila Kagami. Cítil jsem se špatně, protože jsem nic neudělal. Nechal jsem jí tam vzadu, jako kdyby nic neznamenala a Kagami byla něco víc. Bylo mi ze sebe tak špatně, že se mi chtělo zvracet. Šli jsme společně do parku. Kde jsme společně s Kagami kecali a ostatní mezitím šli k Marinett domů. Kagami mě na tu dobu co jsme byli spolu přivedla na jiné myšlenky a byl jsem na pár minut šťastný. Šli jsme ještě chvíli procházet a narazili jsme na zverimex bylo tam různé věci pro psa. Tak jsem něco koupil a pro Kagami si přijela máma a musela jít na šerm. Vzal jsem tašku z hračkama pro Plagga, když se pomalu přibližuju k domu Marinett vidím jí na balkoně koukající se do nebe. Přeměnil jsem se na koucoura a vyskákal jsem za ní. Zeptal jsem se jí ,,Proč pak jsou tyto tváře smutné, dokázal bych je nějak rozveselit?" zvedl jsem obočí

Marinett

Kocour mluvil strašně vtipně, až mě to dohnalo k smíchu. ,,Kocoure ty víš, jak lidi rozesmát. Chvíli dělal srandičky a společně jsme se smáli. Byl jiný než ho znám jako beruška, dokázal mě tím docela ohromit, znám ho jako beruška a ne jako Marinett. Vlastně ho znám nejlíp, protože se s nikým jiným nebaví než s beruškou. Ani já jako beruška se nebavím s nikým jiným než s kocourem. Citím se zase trochu šťastně. Nemyslím na Adriena ani na Luku. Myslím jenom na smích. Jsem opřená o zabradlí a kocour sedí na dekách, které máme na spaní. Po chvíli na mě zakřičí Alya, že už nese jídlo, když se otočím na kocoura, už je dávno pryč a vidím, jak odskakuje do bezpečí, vůbec mě to nemrzí, vlastně jsem mu sama chtěla říct, že by měl jít.

Adrien

Jsem šťastnej za to, že jsem dokázal rozesmát Marinett, bylo hezké na ní vidět úsměv, který byl způsobený mnou a né Lukou, jako to bylo do teď. Proměním se zpátky na Adriena a jdu k jejímu bytu. Zamávám na Marinett, ať mi jde otevřít. Já mám úsměv na tváři, ale ona jakmile mě uvidí ho ztrati. Kývne na to že, už jde. Jakmile mi otevře se jí začnu omlouvat ,,Marinett strašně mě to mrzí co se stalo s tebou a Kagami. Nechtěl jsem tě nechat vzádu. Měl jsem jít radši za tebou, Fakt mě to mrzí. Promineš mi to?"Uděl na ní ještě psí oči a Marinett se usměje, protože se cití poctěna a kývne, že mi odpouští a já jí obejmu.

Marinett

Bylo hezké od Adriena, že se omluvil, ale když mě objal, úplně mi bubnovalo srdce, až se divím, že to Adrien neslyšel. Šly jsme nahoru za Ninem a Alyou, který už vybírali na který film se večer podíváme a rozbalovali saláty a kebab, který připravili sedli jsme si začali jsme jíst a dívali se přitom na ten film. Takhle jsem si to představovala. My čtyři na balkóně s jídle a šťastný.