If I knew [Neopraveno]

6.

Peter
--------
   Whow, právě jsem se vzbudil a cítím se -divně nebo spíš bezbolestně. Taky nemám nejmenší tušení kde jsem, ale leží vedle mě pan Stark a Pepper, takže je to v cajku. Z nějakého důvodu jsem celý zamotaný do obvazů a  na krku mám tu divnou měkkou věc. Ale mi taky vadí, že nemám nejmenší tušení, co se dělo a ani jaký je den nebo kolik je hodin. Jsem z toho tak zmatený, až mi úplně třeští hlava. Možná, když zkusím hukkout po Pepper, tak se vzbudí. ,,Pepper" ,,Peppeerr?" Jen sebou cukla ,,Peeeppppeeeerrr!?" ,,Oh, ano?! Já nespím, já nespím, -jé, ahoj Petere, ty už jsi vzhůru? Jak se cítíš?"
,, Zvláštně..." slyšel jsem jak budí pana Starka a celkem se jí to i daří. Přece vůbec nevím, co se stalo, ale doufám, že si dal pan Stark jenom Dvacet.
   Tony se vzbudil ,,Mladej?" řekl velice napjatě ,,P-pane Starku?" odpověděl jsem neochotně, protože mám trošku pocit, že za jeho zranění můžu já. ,, Vypadáš celkem dobře, na to, že u tebe explodovala mini bomba" ,,c-cože?" najednou se mi to začalo všechno vracet, co jsem provedl, bože, divím se, že jsem na živu. Jak mě mohla taková blbost napadnout!? ,,Petere?"
Na chvíli jsem se odmlčel, ale pak jsem se slzami v očích odpověděl ,,Hrozně se omlouvám, já jsem nikomu nechtěl ublížit..." ,,Kluku klid, však jsi nic neudělal, to já jsem tady ten, co by se měl omlouvat, neměl jsem tě na ten boj, nebyl jsi přípravný" - jasně, nebyl jsem připraven, jakmile to řekl, přestal jsem to dávat, ty tři slova mi v hlavě začaly znít jako gong, pořád se to ozývalo dokola, začal jsem brečet ještě víc. ,,Sakra! Co dělám, je mi 17 a brečím jak malé dítě!?" ,,To se občas stává, když sis prožil traumatický zážitek" řekl doktor, který právě vešel dovnitř jednotky intenzivní péče.