Zotročena ĎÁBLEM

Černá jako uhlí

Jak Bast dospívala, měnily se jí vlasy, jako když melanocyty mění svojí barvu. Vlasy jí krásně tmavly až byly černé jak havraní peří. Bast nebyla obyčejné dítě. Stejně jako její hedvábné vlasy i její bystré oči byly velice tmavé. V pravém oku měla červenou tečku, která vypadala jak od nějakého laseru.
     Žilnaté ruce jak kulturista, vyhublá jak větývka, dlouhé vlasy až po pas, výběžky na čele, husté řasy a pihy kolem nosu. Přesná definice naší 12-ti leté Bast.
Každý večer Bast sedávala se svojí matkou u rozpáleného krbu, kde praskalo dříví. Milovala to, hlavně, když její matka vzala do ruky kartáč z kančích štětin a začala jí pročesávat její hebounké vlásky. Mezitím si Bast pletla své voodoo panenky, které měla vystvavěné po svém pokoji. Maminka jí vyprávěla různé příběhy o paranormálních jevech. Bast to nestrašilo, byla velice uvolněná a mýtické postavy si představovala.
     Její matka jí oblékala převážně do tmavých barev, aby zapadala mezi společnost ve škole. Bast chodila na základní školu pro duševně postižené. Prý vídala paranormální jevy v podobě sataistických postav. Možná to bylo z těch každovečerních vyprávění. A nebo možná byla opravdu postižená a měla v sobě ukryto čiré zlo.
     I když možná v temné komoře těla bylo zlo, Bast byla velice ochotná a přátelská dívka. Kráná jak bohyně Afrodita s velkýma očima. Nerada lhala a nejvíce času trávila venku s přáteli z její školy.