Zotročena ĎÁBLEM

Prokletí

...Oslepilo mě ostré bílé světlo, které svítilo odněkud z hlouby lesa. Když mě to zatracený světlo přestalo trápit, objevila se přede mnou podobizna Ďábla. Chytla jsem totální výtlem a vysmála jsem se tomu týpkovi, co byl navlečenej v tom kostýmu čerta. Zapoměla jsem na všechen stres a obavy. Ďábel, z kterého šlehal oheň se mi upřímně podíval do očí. Ze své nechutně veliké dlani, kterou na mě namířil vyžahli plameny, které mě následně zapálily, ale k mému štěstí mě nepopálily. Telekinezticky mě vyzvedl třeba 2 metry nad zem a vznášela jsem se ve vzduchu. V tu chvíli jsem si uvědomila, že na tom asi nic vtipného nebylo a žádný chlap v převleku to není. Začal do mě hustit nějaký věci ve smyslu "devilus, satanus, mulumus...". Něvěděla jsem co to je, a pak mi to došlo... on mě proklíná. Křičela jsem o pomoc, protože plameny žačínali pálit. Nebyl to úplně příjemný pocit. Rozhlídla jsem se kolem sebe, ale Payton nikde. Ozvala se rána, zablesklo zas to ostré světlo a všechno zmizelo. Jak Ďábel, tak černobílé barvy. Dvojil se mi pohled, jako kdybych šilhala. Ze sekundy, na sekundu jsem zahlédla Paytona jak ke mně běží. Přestalo mi být srdce, docházel mi vzduch a já vyčerpaná bez energie omdlela.