Zotročena ĎÁBLEM

Zákoutí lesa

Bast bylo 14 let, když...
     V ruce zbrusu nový iPhone 4, sluchátka v uších a tvář přilepená na okno auta, které řídil můj vzdálený bratranec Payton.
     Je to v pohodě cápek co mi kupuje chlast, cíga a nechává mě u sebe přespat. Pohádaly jsme se s matkou a Payton má tolik empatií, že si mě vzal k sobě domu. Dokonce mi i kupuje žrádlo, protože nemám jak na money. Přichází domu až pozdě v noci... nejspíš felí tam venku s nějakýma dalšíma fetkama. Střední má dostudovanou, takže má zcela v chillu život. Natož já... já musím denodenně čelit té velké strasti. Naštěstí mě každý na škole přehlíží jak smítko prachu, a tak se nemusím zaobírat kravinamy, kterými se zaobírají dnešní pipinky. Jsem samotář, jsem na sebe pyšná.
Poprosím Paytona o další cígo, protože jsem měla nepřetržitelnou chuť na něco, co by mě zasytilo na úkor něčeho bezkalorického. Přece jen už hubnu do plavek ne, když za chvíli je to léto. Zapálila jsem si, otevřela okénko u auta a také Google mapy na svém mobilu. Přírodu okolo jsem neznala, a přišla mi nějaká postižená. Na mapách se zobrazoval konec světa, podívala se z okénka a zahlédla les Sicut diaboli. Pěstí jsem vrazila Paytonovi do pravého stehna, aby stisknul brzdu a zastavil. Vylezla jsem z auta a pravou nohou vkročila do lesa. Slyším jen jak na mě Payton ze vzdáleného auta řve: "Ty svině jedna, kam to zase jdeš?". Rozeběhl se za mnou a já padla na kolena. To co jsem viděla před sebou, o tom mi moje matka před dvěmi lety vyprávěla. Hlubinný les s temnotou, mi čelil přímo před nosem. Úplně totožný, jak jsem si ho představovala. Mužně jsem se postavila na nohy. Do zákoutí jsem zařvala: "Haló", ale ozývala se mi jen pitomá ozvěna. Payton mě z velké dálky pozoroval. Zařvala jsem na něj: "Co čumíš ty pitomče?". To mu ale nedalo a tak jsem si ho přestala všímat. Šla jsem hlouběji, a hlouběji. Zastavila jsem se mezi dvěmy stromy, které mohly být od sebe vzdálený kolem dvou metrů. Měla jsem pocit, jako by se zelený les měnil na tmavý černo-bílý. Začala se mi točit hlava, tak jsem se opřela o ten strom co si tam jen tak stál, aby jsem se neuhodila do hlavy, kdyby jsem náhodou spadla.
V tu chvíli mě cosi začalo tisknout ke stromu. Měla jsem pocit, jakoby mě někdo ke stromu přivázal. Podívala jsem se na svou hruď, která byla obvázana vetývkami, které vedli z kmene stromu. Začala jsem panikařit a řvát o pomoc. Pak už jsem jen beznadějně doufala, že to přežiju...