Zotročena ĎÁBLEM

Pentagram

Ráno jsem se probudila. Nevěděla jsem kde jsem, a co tu dělám. Nademnou stál Payton a vylíčil mi všechno co se stalo. Byla jsem celou noc v koma a zrovna ležím v nemocnici. Naprosto skvělý. Měla jsem špatný pocit a chtělo se mi zvracet.
     Šla jsem do koupelny se vysprchovat, protože jsem na sobě měla popel a obličej jsem měla celý černý, jako by mě někdo potřel uhlím. Před zrcadlem jsem si udělala drdol a šla jsem směrem ke sprše. Podívala jsem se na sebe z boku do zrcadla a spatřím něco velice zajímavého na mé šíji. Otočím se, tak, aby jsem viděla vše podrobně a... na zadní části krku mám vypálený pentagram. Sáhla jsem na to a měla jsem celou ulepenou ruku od hnisu. Pomyslela jsem si "hah, pěkné tetování", ale mělo to i své negativa. Proč to mám sakra vypálené? Proč zrovna pentagram? To jsem jako jeho otrok nebo co? A koho vůbec otrok? Toho Ďábla, co jsem včera viděla? To si mě jako označkoval? A pak mě napadla otázka, co to celé shrnula. Takže já jsem potomek Ďábla? Rozhodla jsem se jít do toho lesa a zjistit, co teď se mnou tedy je.
     Ještě něž jsem se slékla, zavolala jsem sestřičku, aby mi to vydesinfikovala, protože to v sobě mohlo mít jistou infekci. Opravdu nechci vědět co si o mně myslela, když vzala do ruky vatový tampónek s desinfekcí. Určitě si myslela, že jsem blázen, když si vypaluji ornamenty do kůže. Cítila jsem se opravdu trapně. Pak když milá paní sestřička odešla, mohla jsem se klidně svléknout a jít se osprchovat do teploučké spršky.
     Zatím to nechávám plavat, protože mě pustí až za 3 dny. Jediný co ví je, že jsem se probrala. Ještě mi musí udělat krevní testy, změřit tlak a tep... prostě to tu bude ještě na dlouho.
     Zabalená v ručníků vylézám z koupelny a vidím neznámého muže. Možná to byl nějaký doktor nebo cosi, ale neměl na sobě pracovní oblek. Zeptala jsem se ho "Kdo jsi?". Odpověděl "Pojď blíž Bast". Zděsila jsem se. "Odkud znáš moje jméno?" ptám se hezky. A on úplně drze na mě: "Neboj, říkám ti pojď blíž".