,,Počkej, nestíham tě" Zavolal blonďatý chlapec na dívku deset metrů před sebou.
,,Nebo co?" Zasmála se rusovlasá dívka.
,,Nebo tě ulochtám k smrti." Teď už se smál i chlapec.
,,Miluju tě" pošeptala mu dívka do jeho rozčepýřených vlasů, když mu vletěla do náruče a jehooo silné ruce ji chytily kolem pasu. ,,Miluju tě," odpověděl jí a přisál se na její rty. ,,Napořád," zašeptala, ,,napořád," přikývnul.
Od toho dne uplinulo už dvanáct let, což je dlouhá doba, a oni byli stále spolu, bok po boku.
Bylo zrovna 15. září a Kristine slavila své 25. narozeniny, nesnášela oslavy a tak donutila Paula, aby zrušil oslavu, kterou pro ni připravil a spokojil se s večeří ve dvou. Přesně jak očekávala, se jí od rána začal mobil plnit přáními k narozeninám a snad každých 15 minut stál někdo u dveří s dárkem, kyticí nebo alespoň přáním. Jako každé narozeniny nasadila šťastný výraz a přetvařovala se tak ještě do večera kdy se objevovali lidé. Blížila se sedmá hodina a ona mohla od všeho konečně vypadnout. S Paulem bydlela v podkrovním bytě v New Yorku. Oblékla se do černých mini-šatů, vzala si černé lodičky, stříbrné šperky a vlasy si dala na stranu. Když vyšla z ložnice, Paul jen zůstal udiveně koukat, byla překrásná a zelené oči se jí leskly štěstím. ,,Můžeme jít zlato?" Zeptal se Paul. ,,Jistě," usmála se a nechala si pomoct do kabátu.
Restaurace byla něco úžasného, každý stůl sladěn do rudé a smetanové a vyladěn do nejmenšího detailu. Jídlo (losos) bylo také vynikající. Po dojedení dezertu ještě chvíli seděli a popíjeli víno, najednou ucítila Kris v puse něco studeného a tvrdého, ven vytáhla malý zlatý kroužek s blyštivým kamínkem. Tázavě a překvapeně se podívala na Paula, ten před ni poklekl na jedno koleno a zvučným hlasem pronesl ,,Kristine Felicity Collinsová, vezmeš si mě Paula Adama Newesbyho za muže a prokážeš mi tu nesmírnou čest a ztrávíš se mnou zbytek života?" Najednou jako by všechno ztichlo, celá restaurace se podívala na Kris. ,,Jak se můžeš na něco takového vůbec ptát? Ovšem že ano!" Nechala si na prsteníček levé ruky navléknout prstýnek a všichni najednou začali tleskat. Paul vzal svoji snoubenku do náruče a hluboce ji políbil, tak hluboce jako by jí chtěl dát svou duši. Oplácela mu polibky a po tvářích jí tekly slzy, slzy štěstí. Od nékud ze zadu se začaly řinout jejich rodiny a přátelé a oběma začaly gratulovat a chválit Kristen prsten.
*****
Tak doufám že se první kapitola líbí a že tam není moc chyb - nejsem zrovna češtinář. Každé přečtení, votes i komentář potěší.
AMAZINGIS
ČTEŠ
Tranz
Romance,,Nepřežil. Je mi líto." ,,Cože? Ne! To není možné! Můj manžel není mrtvý! Paul žije! Co je pravda a co lež? Čtěte a dozvíte se víc!
