4. KAPITOLA - TO JSEM NECHTĚLA
O DVA ROKY POZDĚJI
,,Paule, kdo je to?" Zeptala se Kristen naštvaně a zvedla fotku hnědovlasé dívky, spíš mladé ženy.
,,Nikdo,"
,,Jak nikdo? Tvá milenka?!" To už Kristen zvýšila hlas a vrásky na čele se jí prohloubily.
,,Přeci mě nebudeš obviňovat, že tě podvádím?!"
,,Já už nevím čemu věřit Paule."
,,Aha, takže když mi nevěříš, asi jsme se neměli brát."
,,Paule, víš že to jsem nechtěla."
,,Ne nevím Kristen."
Řekl jí Kristen, už to bylo zlé znamení.
,,Paule...."
,,Ne Kristy, musím teď na letiště než mi to uletí. Promluvíme si až se vrátím." Nenechal ji domluvit.
,,Paule?"
,,Ano?"
,,Miluji tě."
,,Já vím Kristy, já vím."
O NĚKOLIK HODIN POZDĚJI
,,Vážení cestující." Rozezněl se letadlem hlas blonďaté letušky.
,,Bohužel jsme vystaveni mírným turbulencím, prosíme připoutejte se."
2.třídou se ozývalo zděšené šuškání.
,,Dámy a pánové, prosíme zachovejte klid, všechno bude v pořádku." Letuščin hlas se znovu rozezněl letadlem. Obličej měla sice vážný, ale hlas se jí třásl a v očích se jí leskly slzy. Z ničeho nic se letadlo naklopilo na levo. Zoufalé výkřiky dětí a žen přehlušovali zlověstné dunění. Rozklepaný hlas se opět rozezněl.
,,Vááženní ceestujíccí, je mmi to moc líto, mmáte šanci zavvolat svým nejbližžžšímm. Jje konec."
Všichni zalapali po dechu, začali horlivě hledat telefony a tisknout k sobě své nejbližší. Jedním z těch co volali domů byl i Paul Newesby.
,,Kris....., no tak Kristy, lásko zvedni to. Zlato dneska tu umřu. Je mi líto jak to skobčilo. Miluji tě. Moc tě miluji. Prosím pust si tuhle zprávu až to najdeš. Kristy..... jsme pár metrů nad zemí.....padáme. Kristy....miluju tě, vždycky budu."
Stiskl tlačítko odeslat hlasovou zprávu. Stihl to těsně před dopadem letadla do prostřed lesa.
Po dlouhé době další část. Snad se líbí. Omlouvám se za chyby.
Vaše
*AMAZINGIS*
ČTEŠ
Tranz
Romance,,Nepřežil. Je mi líto." ,,Cože? Ne! To není možné! Můj manžel není mrtvý! Paul žije! Co je pravda a co lež? Čtěte a dozvíte se víc!
