Můj nejlepší přítel je bůh lsti a falše || Peter a Loki

Vedle popelnice je muž

„No tak, kámo, už je to ohrané." Narovinu, Peter Parker sdílel třídu s partou chlapců, kteří se chovali jako pětileté děti. Zdálo se, že ve svých ubohých životech mají jediný cíl - lézt Peterovi na nervy. Jejich dnešním zájmem byl Peterův batoh (a Peter si pomyslel, že nikdy nebude moct dostatečně poděkovat všem bohům za to, že v něm zrovna dnes neměl svůj Spider-Manský oblek, neboť si ho uschoval ve skříňce), protože na dohled nebyl žádný jiný Peterův předmět, se kterým by si mohli pohrát. Batoh jim stačil. Popravdě, stačilo by jim cokoli, hlavně, že to Peterovi lezlo na nervy.

„Hej, Pinďour Parkere!" zakřičel jeden z chlapců a jiný mu hodil batoh přes Peterovu hlavu. Chlapec batoh chytil. Peter se otočil zrovna ve chvíli, kdy chlapec opět vyhodil batoh do vzduchu, tentokrát ho ale nikdo nechytil. Batoh vylétl oknem a spadl dolů. Peter předpokládal, že přistál v popelnici, která se nachází za školou, shodou okolností přímo pod tímto oknem. Peter měl najednou nutkání přeběhnout k oknu a podívat se. Věděl, že batoh už nestihne chytit. Toto nutkání potlačil. Kdyby spěchal k oknu, vypadal by jako ufňukánek, kterého rozhodilo toto nesmyslné počínání chlapců (on přeci nebyl ufňukánek!) a pouze by jim dal další záminku, proč se mu posmívat. Tak tam jen stál na místě a protočil očima. Chlapci se smáli a plácli si (což se Peterovi zdálo dětinské). Nakonec opustili místnost a nechali tam Petera samotného.

„Kámo, měl ses prát. Jsi Spider-Man!" ozval se hlas zezadu a Peter se otočil. Byl tam Ned, který, jak hádal, zrovna vyšel ze svého úkrytu.

„Ne." Peter pokrčil rameny. „To by vyústilo v bitku. Nechci zůstat po škole. Teta May by mě zabila."

Ned jen mlčky kývl hlavou. Jeho řeč těla naznačovala ,úplně ti rozumím', ale jeho výraz v obličeji říkal ,měl jsi bojovat, dát jim lekci, ukázat jim, že si zahrávají s nesprávnými lidmi. Určitě bys vyhrál!'.

Peter se jen mírně zasmál. Věděl, jak moc chtěl Ned vidět jeho pavoučí schopnosti v akci. Možná jednou, až si o to situace opravdu bude říkat. Prozatím se musel držet při zemi.

~~~

Když zazvonil zvonek a skončila hodina, Peter došel ke dveřím. Překryl si nos rukou a otevřel je. Opravdu si to neužíval, ale jeho batoh se k němu sám nevrátí, takže...

Povzdechl si, rozhlédl se kolem a modlil se, ať jeho batoh neleží v něčích zvratcích. Věděl, že popelnice byla přístupná každému. Někteří flákači sem rádi chodili a trávili tu noci po zábavných oslavách. Očima přelétával hromadu odpadků, až vydechl úlevou a protočil oči v sloup. Jak se mu povedlo vydechnout a zároveň protočit očima? Peter nevěděl. Možná to byl jeho skrytý talent. Každopádně se mu ulevilo, protože našel batoh a nebyl ušpiněný odpadky ani zvratky. Díky Bohu! Ale mezi popelnicí a jeho batohem ležel nějaký muž. Očividně byl v bezvědomí. Měl na sobě zvláštní oblečení. Další opilec, pomyslel si Peter. Škola opravdu měla před popelnici dát ceduli s nápisem ,přístřeší pro bezdomovce a opilé losery', aby to bylo oficiální. Sebral svůj batoh a už odcházel, hledě si svého, když se najednou zastavil. Koutkem oka něco zachytil - ten muž spal, ale nebyl to jen spánek. Peter shlédl dolů, aby lépe viděl. Jeho pozornost upoutalo mužovo hrdlo. Bylo... bylo ošklivě zraněné (mírně řečeno).

Muž byl zkroucen ve velmi nepohodlném a nepřirozeném úhlu. Modřiny a řezné rány byly rozptýlené po všech částech těla, jež nebyly zahalené oblečením. Peter byl nyní tak blízko, že viděl, že muž byl oděn v černé kůži a brnění. Byl vážně zraněný. I přesto žádné ze zranění nevynikalo tolik, jako jizva na krku. Vypadalo to přesně jako uškrcení rukou, Peter si nemyslel, že šlo o oběšení. Sehnul se, aby lépe viděl. Rozhodně byl uškrcen holýma rukama. Zíral na jizvu. Čí ruka mohla být tak velká a silná, že doslova přelámala jeho kosti?

Peter zbledl. Když se nad tím zamyslel, znal pouze jednoho člověka, jenž mohl napáchat tolik škody s použitím pouhé ruky. Přeběhl mu mráz po zádech, když ho bez varování zasáhly kruté vzpomínky - vzpomínky, jak umírá v rukou pana Starka a rozpadá se v prach.

Pohled měl přilepený k muži. Byl tu jen jeden člověk, o němž Peter věděl, že by udělal tak krutou věc. Přestože byl netvor naštěstí poražen, galaxie byla v bezpečí a lidé, kteří se proměnili v prach, se vrátili zpět, jeho jméno Petera přimělo se zachvět. Jmenoval se Thanos.

Peter se cítil, jako by ho srazilo auto, když ho zasáhla další vlna šoku. On toho muže znal! Peter ho nejprve nepoznal, protože, upřímně řečeno, byl v příšerném stavu. Ale nyní, usuzuje podle vlasů, oblečení, zranění a podle obličeje, který před lety viděl ve zprávách o Newyorské invazi, Peter si byl jistý, že věděl, kdo ten muž je - ne, tohle nebyl jen tak ledajaký muž. Tohle byl-

„Hej, už jsi ho našel?" Ned vyšel ze dveří a připojil se k němu u popelnice. „Oh, našel jsi ho. Skvělé," dodal, když si všiml popruhů od batohu přehozených přes ramena. „Proč tam tedy pořád stojíš? No tak, pojď. Smrdí to tu hůř než v pokoji mé babičky."

„Nede," zavolal Peter, když se Ned otočil a chystal se odejít. „Koukni!" ukázal na muže na špinavé zemi.

„Ty jo, kámo." Nedova tvář se zkroutila, jako by šlápl na žvýkačku a ta se mu přilepila na boty. "Další ožrala u školní popelnice. Jo, to je stejně vzrušující jako v předchozích 698 případech, co jsme tu viděli spát opilé týpky. Můžeme jít? Jako fakt. Z toho puchu se mi zvedá žaludek."

"Nede, můžeš se podívat?" Peter zvýšil hlas, zněl zoufale. Ned se skepticky podíval na svého kamaráda. Věděl, že Peter je dobrý soused Spider-Man, který bojoval proti Thanosovi a pomáhal zachránit galaxii, a proto si byl jistý, že by Spider-Man nebyl tak vyvedený z míry kvůli nějakému spícímu chlápkovi.

Ned se tedy přiblížil tak, že nyní stál vedle Petera, pozoruje muže. Hned, jak se na muže podíval, zalapal po dechu. Byl naprosto šokován. „No sakra... To není možné..." zamumlal Ned spíše k sobě než k Peterovi. „To je... To je..." koktal. Celý se třásl z toho, jak blízko k muži byl, neboť ten muž byl nebezpečný. Peter větu dokončil za něj: „To je Loki."

Zdravím vás na konci první kapitoly. :)
Příběh napsala anglicky píšící autorka BebLovesLoki, pokud vám tedy nevadí čtení v angličtině, rozhodně stojí za to se podívat na její příbehy. Jsem vděčná, že mi dala svolení k překladu. Doufám, že vás příběh bude bavit.
Vážím si jakékoliv odezvy, i té negativní, ať vím, co zlepšit.
Prozatím se s vámi loučím. :)