Můj nejlepší přítel je bůh lsti a falše || Peter a Loki

Muflon

„Zdravím, Starku," ušklíbl se Loki a ležérně se opřel o rám dveří.

Peter znal ten pohled v očích pana Starka, znal ho až moc dobře; pan Stark se dostával do stavu, kterému Pete říkal ,režim okamžitého zabití' (většinou se to stávalo, když Peter udělal něco, co dělat neměl. Třeba když šel na misi bez vědomí pana Starka, málem se nechal zabít a pan Stark ho musel zachraňovat - protože kdyby se Peterovi něco stalo, May by ho zabila).

Ale nebyl to normální ,režim okamžitého zabití'. Peter nikdy nikoho neviděl tak rozzuřeného. Chlapec si v tu chvíli byl jistý dvěma věcmi; Tou první věcí bylo, že dnes buď pan Stark nebo pan Loki zemře. Druhou věcí bylo to, že Spider-Man už nadále také nebude existovat, protože Peter bude také mrtvý.

Když Iron Man zaťal ruku v pěst, červené brnění mu automaticky pokrylo zápěstí. V další sekundě bylo miliardářovo tělo pohlceno celým oblekem, obličej měl skrytý za maskou. Oh.

„Pane Starku, ne-"

Tony Peterovi nedal šanci promluvit. V mrknutí oka chlapce odstrčil z cesty a vystřelil z repulsorů na dlaních přímo na toho emzáka. Byla to Lokiho chyba, že se na náhlý útok nedokázal připravit; neměl svého protivníka podceňovat. Náraz boha lsti a falše seslal k zemi jako hadrovou panenku a odhodil ho dozadu, až s několika hlasitými ranami a křupnutím spadl ze schodů.

„Pane Loki!" vykřikl Peter. Ne, ne, ne, ne. Jestli to byl Lokiho krk, Peter se zblázní; chlapec přeci nestrávil tolik bezesných nocí léčením jeho zraněného krku jen proto, aby mu ho Tony během mrknutí oka zase zlomil.

Pokusil se vyběhnout vpřed, aby se podíval na napáchané škody, ale Tony ho zastavil. Než Peter stačil přijít o rozum a zakřičet ,co jste to, sakra, udělal?' (Peter nemohl otevřeně nadávat, a už vůbec ne na Tonyho, ale byl naštvaný. Všichni byli naštvaní), ze spodního patra přicházelo zářící zelené světlo; Lokiho magie.

Bůh se zvedl z díry v podlaze, kterou zřejmě vytvořil svým dopadem, a s obtížemi se postavil zpět na nohy. Loki zatnul zuby, ruce pevně zaťal v pěst a mezi prsty mu proudily smaragdové proudy magie.

Než Peter stačil cokoli říct, Loki vyskočil. Páni, to bylo fakt působivé, pomyslel si Pete, protože jeho mimozemskému spolubydlícímu stačilo udělat jediný extrémně vysoký skok a hned byl zase v druhém patře, kde stál i Tony.

Ale Peter si uvědomil, že pravděpodobně není vhodný čas na obdivování, protože pan Stark ležel na zemi jen pár centimetrů od Petera, pan Loki na něm, a bojovali. Loki vydával téměř zvířecí vrčení, zatímco Tony sténal.

(Stoprocnetně bojovali, žádné dvojsmysly.)

Tony ze sebe Lokiho shodil a sedl si obkročmo na něj. „Pozor na jeho krk!" vyjekl Peter, když si všiml, že se jeho mentor pokouší boha škrtit, ale Lokimu se opět podařilo prohodit jejich pozice. Tony se zase ocitl vespod. „Oči ne!" vykřikl Peter, když pozoroval, jak se Loki snaží Tonymu vypíchnout oči.

Oba si stále vyměňovali pozice (Peter si byl jistý, že v tuto chvíli byla jeho existence zapomenuta). Byla to vážně katastrofa; Pete zvolával jak Lokiho, tak i Tonyho jméno, ale vypadalo to, že si ho ani jeden z nich nevšímal. Byli příliš zaměstnaní bojem na podlaze a ničením chlapcova pokoje (to se May nebude líbit).

Nakonec byl Loki přiražen k zemi, Tony stál nad ním a ruku s repulsorem natáhl před Lokiho obličej. Petera nejvíce děsilo bzučení elektřiny vycházející z Tonyho repulsoru, připravené Lokimu propálit lebku, když na něj vrčel jako zvíře zahnané do kouta.

A-

„Pane Starku, ne!"

Ve chvíli, kdy Tony vystřelil, svou ruku rychle odklonil doleva, neboť Peter nečekaně skočil mezi Lokiho a repulsor. Kvůli odklonění střely byla polovina Peterova pokoje naprosto zničená. To byla ta poslední věc, která Tonyho zajímala. Byl vyděšen k smrti, jestli neublížil Peterovi. Tony si byl jistý, že dostane infarkt, ale když posbíral dost odvahy a podíval se s obličejem bledším než kdykoli předtím, neuvěřitelně se mu ulevilo, když viděl, že chlapec není zraněný. Vyděšený, ale zdravý (vyděšení byli všichni).

Po úlevě se dostavil vztek. „Petere, co to mělo znamenat?!" sykl Tony. „Mohl jsem tě zabít!"

„Ale chtěl jste zabít pana Lokiho!" řekl Peter zlomeným hlasem a v očích se mu hromadily slzy.

Loki. Loki svůj dech stále nemohl dostat pod kontrolu; zběsile oddychoval a hleděl na Petera, jako by nemohl uvěřit tomu, co se právě stalo. Pete kvůli tobě málem zemřel, to se stalo, řekly Lokimu hlasy v jeho hlavě. Před několika sekundami, když vzhlížel ke Starkovým repulsorům, byl připraven na to, že zemře. Ale nestalo se to. Uvědomil si, že ten smrtelník (jenž patří mezi jeho přátele, kterých nemá zrovna na rozdávání) kvůli němu riskoval svůj život.

Tony zamrkal, aby rozehnal své vlastní slzy, Lokiho stále tiskl k zemi. Poté se kousl do tváře. „Uhni," řekl přísně, když svému hlasu dostatečně věřil.

„Ne, pane." Peter zavrtěl hlavou, oči měl podlité krví.

(Bylo to poprvé, kdy Pete Tonymu řekl ne a Tonyho to zaskočilo. Iron Man to ale na sobě nenechal znát.)

„Řekl jsem uhni!"

„Ne!" vykřikl Peter, z oteklých očí mu stekla slza. „Ne, nedovolím, abyste panu Lokimu ublížil. Je to můj přítel!"

Tony byl na moment v šoku (tentokrát se mu nedpodařilo skrýt bolest v očích). Poté Tony zašeptal tak tiše, jako by nechtěl, aby ho kdokoli slyšel: „To já byl taky."

Pete zavrtěl hlavou. Mrzelo ho, že ranil city pana Starka. (Teď už chlapec brečel, nikdo se ani nehnul; Loki ležel na zemi, Tony se tyčil nad ním a Peter stál mezi nimi.)

„J-jste můj přítel, ale on je taky. Nedovolím, abyste mu ublížil. To přátelé dělají; brání jeden druhého!" řekl Peter.

„Není to tvůj přítel. Manipuloval tebou!"

„Ne, nemanipuloval!"

„Bodne tě. Přímo do zad. Protože to monstra, jako je on, dělají."

„Ne, pletete se!" křičel Pete.

„Jsi tak naivní!"

„Neznáte ho. Neznáte ho tak jako já. Pan Loki je můj přítel!"

„Není! Využívá tě!"

„Co se to, do prdele, děje?!"

Oba ztichli a každý atom v jejich těle strnul, když uslyšeli známý ženský hlas. May stála ve dveřích, hledíc na pokoj, který byl zničený, jako by se jím prohnalo tornádo. Poté se podívala na Petera, Lokiho a Tonyho. Pete by přísahal, že ještě nikdy v životě neviděl nikoho s tak nevraživým pohledem.

Když nikdo nic neřekl, May opět zařvala: „Co to má, sakra, znamenat?!"