~ 31. kapitola ~

1.7K 122 1
                                    

Bílo.

Postel.

Světlo.

,,Au, moje hlava,"chytnu se za hlavu.

,,Tak už si tady, Jungkooku,"promluví hluboký hlas.

Nadskočím leknutím a spadnu z postele. Pomalu se zvednu a kouknu kolem sebe.

,,Jsem Bůh."zněl pobaveně.

,,Haha, dobrej vtip. Ukaž se!"stále ho hledám.

Vyšel z mlhy a...

,,T-tae?"vykoktal jsem.

,,Jsem Bůh, ale mám podobu, jakou si přeješ."usmál se a já se nad jeho úsměvem roztékal. Stekly mi slzy po tváři. Nikdy mi nedal úsměv, nikdy. Jsem jen jeho děvka. Rozplakal jsem se. Bůh mě objal a já mu plakal do ramene.

,,Tohle není tvá poslední cesta a tohle není naše jediné setkání,"zašeptal.

,,C-cože? O čem to mluvíte?"nechápal jsem.

,,Uvidíš, brzy na viděnou."usmál se a všechno kolem se rozplynulo. Zhluboka jsem se nadechl a otevřel oči...

Nenávidím Tě, TaeTae... (Vkook)Kde žijí příběhy. Začni objevovat