Between the lines

Dear Lucy

Nikdy jsem nečekala,že do mých zad se zabodne právě tvoje kudla...
I když jsem se dlouho neznaly tak jsem měla pocit, že tě znám celý život..
Vždy jsi mě vyslechla a nikdy si neodsuzovala moje chyby.. Tedy, aspoň jsem si to myslela..
Vždy jsi mě podržela a poskytovala mi pocit bezpečí a měla si pro mě vždy nachystané rameno, když jsem se potřebovala vybrečet..

Vždy, když jsme spolu mluvily, obě jsem odsuzovaly lidi, kteří svým přátelům bodnou nůž do zad..
Pamatuješ?. Říkala si, že by si tohle nikdy nedokázala udělat..
Říkala si, že nechápeš, jak můžou všem říct tajemství člověka, který se mu svěřil..
Nazývala si je dost ostrými slovy.
Ale, uvědomila sis, že si vlastně popisovala sama sebe?
Došlo ti, že když si je nazvala podrazácké svině, potvory a dalšímy slovy, mluvila si vlastně o sobě?..

Je až zvláštní , jak někomu můžeme bezprostředně věřit a přitom má nachystaný nůž a vybírá si místo, kam ho zabodne..
Ano, i já jsem byla taková.. Bezprostředně jsem ti věřila. Říkala jsem ti všechno. Úplně všechno. Svěřovala jsem se ti se vším.. Od rodinných hádek, smrti mých nejbližších, o všech spackaných vztazích,zlomených srdcích,tajných láskách..
A co si udělala ty?
Vybrala sis tu největší kudlu a bodla si..
Všechno,co jsem ti kdy řekla si ty řekla ostatním.. Nikdy jsem nevěřila,že by si toho byla schopna právě ty, a proto jsem obviňovala všechny kolem, ale jen né tebe. Ani mi vlastně nedocházelo,že to nikdo jíný nevěděl. Jen ty.. Ale byla jsem až moc naivní a věřila jsem, že právě ty, by si to nikdy neudělala..
A možná bych ti věřila dál,kdyby si mi ty sama neotevřela oči.. Asi si to neplánovala,ale tvoje pomluvy na účet ostatních lidí mi pomalu,ale jistě začaly otevírat oči..
Mně samotné si říkala tajemnství ostatních. A vypadala si na to,že ti to je jedno..
Někdy si říkám,jak jsem to nemohla poznat dřív.. Jenomže, člověk je někdy až moc zaslepený a nevidí to, co ten druhý dělá..

Dodnes si pamatuji tu bolest,kterou jsem pocítila,když jsem si všechno spojila.. Ta prázdnota,kterou jsem pocítila byla katastrofální..
A ty? V den,kdy jsem za tebou přisla si se smála. Vlastně jako vždy.. Čekala jsem,že ti to bude líto. Bude tě to mrzet a možná buseš i litovat..
Ale opět se tu ukázala moje naivita.. Nechápu,jak jsem to od tebe nemohla čekat..

Vlastně bych ti možná měla i poděkovat.. I když je to divné, díky tobě vím,že nikdy nemám bezprostředně důvěřovat lidem kolem.. Ať o sobě říkají, jak strašně poctiví jsou, vždy je tu něco co neřeknout..
Díky tobě jsem pochopila,že nežijeme ve světě, kde jsou všichny za dobře a kde si jsou všichni rovni...

Takže Děkuji...