15.8.2019
Ani nevím jak začít..
Možná "Ahoj jak se máš?,,...
Ale to spíš ne..
Dlouhé roky jsem tě neviděla..
A sama jsem ti i řekla, že tě už nikdy vidět nechci.
Možná se budeš ptát proč.. Možná si to ani neuvědomuješ, ale pořád to bolí, tati..
Byl si pro mě jediná rodina, kterou jsem měla.. Ano mám sestru, mámu a další členy rodiny, ale oba víme, že pro ně jsem nebyla nic..
Byla jsem vzduch mezi němi. Možná i někdo, kdo se vůbec neměl narodit..
Někdo jehož narození byla chyba..
Jen krutý omyl prirody. Nešťastná náhoda.
Jen díky tobě jsem poznala co je to láska k dítěti.
Možná to i přeženu, ale jen díky Tobě jsem dokázala žít tam, kde jsme žila..
A proto mě to bolí stokrát víc než kohokoliv jiného..
Je to více jak 2 roky co jsem to zažila na vlastní kůži..
Jak si předemnou volal té své kurvě. Jak si ji říkal miláčku přímo přede mnou.. A přitom si byl pořád s mou mámou.
23.7.2021
Ahoj,
Už to budou skoro 2 roky, co jsem toho chtěla tolik říct.
Říct Ti, jak tě z celého srdce nenávidím, ale zároveň toho nejsem schopná.
Jak si mě vnitřně zničil. Přestala jsem milovat samu sebe.
Začala si říkat, že když si mě opustil ty, tak pro nikoho už nikdy nebudu dobrá.
Když si to ty, jako můj otec udělal.
Vždycky jsem si říkala, že jsem dcera svého otce.
Povahou, vzhledem.
Po těch několika letech jsem dospěla k názoru, že jediná věc, kterou máme stejnou je jen naše krev s příjmením.
Nikdy jsem si nedokázala představit, že by si chyběl na mém maturitním plese, který byl pro mě jeden z nejdůležitějších dnů.
Nebo v den, kdy dostanu svůj řidičský průkaz a ty by si byl ten pyšný otec, kterého jsem vždy chtěla.
Ale uteklo mnoho let a já už bych si tě tam ani nedokázala představit.
Smířila jsem se s tím, že to nebudeš ty, kdo mě jednoho dne dovede k oltáři, kdo bude jednoho dne dědečkem vnoučat, kdo bude na mě pyšný při mém povýšení v práci.
Naučila jsem se s bolesti žít.
Ta bolest nikdy nepřejde, vždycky bude v nás.
Ale jak čas plyne nezastavitelně dál člověk se s ní naučí žít.
Už ti jen přeji to nejlepší.
Snad už si to svoje našel.
Stejně jako já.
Nestačili jsme se rozloučit tak ti aspoň teď řeknu jednou pro vždy Sbohem.
ČTEŠ
Between the lines
RomanceČteme pouze viditelné řádky.. Jen ty řádky, které jsou jasně viditelné.. Ale už nikdo nečte vzkazy, které nám autor nechá mezi řádky.. A právě tady se nachází nejvíce bolesti, kterou se nám autor snaží říct.. Všechny city jsou zde obsaženy, ale j...
