Kočičí Válečníci Temnota vždy přijde

Kapitola I.

O 4 měsíce později...

„Byl kdysi jeden kocour. Jeho srst byla pokryta temně šedou srstí, která vypadala jako mračné voblaka a jeho voči byly zářivě žluté jako blesky. Byl rychlý a pružný... nebezpečný a zároveň pomáhající.
Jmenoval se Soumrak, byl to víceméně vobyčejný tulák.
Tedy do té doby, kdy se jednoho dne vydal na svou nejdelší cestu. Cestu tam kde ho nerušili neklidné máloměstské ulice. Daleko, předaleko vod svého bývalého bydliště. Šel dlouho, ale i přesto se zastavoval jen, aby si něco ulovil a nebo aby se prospal. A jednoho dne... jednoho dne vylezl na velký útes-'"

„Měsíční útes!" Zakvičela hnědá malinká kočička. Šedoočka přikývla a usmála se. Tedy alespoň se o úsměv pokusila. Stará kočka sedící v doupěti starších před malým kotětem otevřela totiž pusu a pomalu zvedla koutky, přičemž ukázala zuby. Její úsměv byl... strašidelný. Přesto jí, ale Listěnka měla velice ráda a každý den k ní chodila si poslechnout nějaký příběh. Tenhleten nejčastěji.

„... a uviděl nádherný místo plné kytek a různých vůní a jezírek..." Šedoočka se nechala unést a na chvíli zavřela oči přičemž se jakoby snažila nasát vůni kytek. „Nakonec se rozhodl na tom místě založit klan. Udělal si veliké území. Chvíli trvalo než shromáždil opuštěné nebo toulavé kočky. A když našel Měsíční kámen nechal se požehnat samotným Hvězdným klanem. Od té doby jeho jméno znělo Měsíční soumrak. A jeho klan měl stejně nebezpečný jméno jako byla jeho povaha. Byl to Dračí klan."

Kotě nadšeně zapištělo. Šedoočka si ho prohlížela jak nadšeně vyskakuje. „Tak utíkej Listěnko. Pruhovka má o tebe určitě starost... a navíc za chvíli je jmenování a já bych ti tady něměla co vyprávět staré příběhy. Stejně nejsou vopravdový vo nic víc než Hvězdný klan." Šedoočka nakrčila čumák až si Listěnka myslela, že si odplivne. Nechápala proč Šedoočka nevěří v Hvězdný klan, ale nakonec to nechala plavat. Stará kočka měla pravdu. Za chvíli z ní bude učednice!

Bude někdo, né jen malé kotě, které nemá žádnou autoritu. „Tak děkuju za příběh." Zaštěbetala a už se otočila k východu.

„Už aby byla pryč." Zamumlal si pod vousy Jantarový drak, ale to spíše podle Listěnky myslel ze srandy... i když u něj by si zas tak jistá nebyla.

Zasalutovala po kočičím stylu a vyběhla z doupěte starších. To se nacházelo na kraji tábora. Bylo v menší skalce vedle dvou velkých dubů. Jeskyně se na první pohled zdála neobydlená, ale když jste se víc podívali mohli jste zahlédnout otevřenou část a popadané chomáče chlupů poblíž onoho otvoru dovnitř.
Navíc zevnitř furt šlo slyšet jak si mezi sebou staří povídají a smějí se nakřáplým starým hlasem, který připomínal umírající veverku.

Listěnka se rozhlédla a pak pomalu doťapkala na svých malých hnědých tlapkách k další jeskyňce. Tentokrát to byla školka. Tam vlastně bydlela. Tam žila čtyři měsíce. Věděla, že Pruhovka nebyla její matka. Pruhovka se k ní chovala hrubě. Tedy podobně jako Plachá hvězda, velitelka Dračího klanu. Ta jí přímo nesnášela. Furt na ní viděla chyby. Furt, furt, furt...

Pruhovka měla dvě koťata. Jednomu Listěnka říkala Zeleník a druhému Stříbrňák. Další dvě koťata vrhla Liščí srst. Jednomu říkala Hnědoušek a druhému Svítilko. Všichni měli býti dneska jmenování učedníky. Všichni měli podstoupit stejný výcvik.

Listěnka se zachvěla. Každou chvíli by měla Plachá Hvězda svolat klan. Jakmile došla do školky Pruhovka na ní upřela smaragdové oči s jistou otázkou v nich.

„Byla jsem u Šedoočky si poslechnout nějaký příběh." Zaštěbetala odpověď na nevyřčenou otázku.

Pruhovka jen letmo přikývla. „Příště mi, ale řekni až někam vyrazíš. Nechci mít na starost zmrzačené kotě, protože si nedávalo pozor a třeba zakoplo o kámen a-" Bílá kočka to nedořekla. Pohled Listěnky byl dostatečný, aby nepokračovala a tak jen zamávala hlavou. „Prostě mi to příště řekni."

Listěnka se narovnala. Teď byla pravá chvíle říct Pruhovce, co si o tom všem myslí. Co si myslí o Plachý hvězdě, o Hvězdném klanu, o její neexistující rodině, o ní... když v tom se ozvalo hlasité velitelské zamňoukání. Listěncce zamrazilo až na špičce ocasu. Stála jako přimražená dokud jí Pruhovka nepošťouchla čumákem spolu s dalšími koťaty ven.

Listěnka vyšla. Zeleňák šel těsně vedle ní a lehce se pod náporem kočičích pohledů krčil k zemi podobně jako Hnědoušek. Stříbrňák a ona byli napřímení a zvědavé pohledy kočkám opláceli. Polovinu z nich Listěnka nikdy ještě neviděla. A Svítilko prostě šel a nikoho si nevšímal.

„Předstupte koťata." Plachá hvězda seděla na velikým kameni. Vyzívavě na ní hleděla. Vlastně tak hleděla na všechny jako kdyby ona byla ta nejvíc důležitá. I když možná, že byla... blízko Plachý hvězdy stál rezavý kocour s pečlivě umytou srstí a válečnickým, hrdým pohledem. Byl to Ohnivý dráp. Listěnka ho znala, slyšela o něm kdovíjaké řeči. A některé nebyli ani nijak hezké.

Plachá hvězda si všechny koťata znovu prohlédla a posuzovala je. „Ty." Mňoukla směrem k Zeleňákovi. Ten se zachvěl, ale ochotně předstoupil před velitelku.
„Z moci mé určené, ti Zeleňáku dávám tu možnost stát se učedníkem Dračího klanu. Věřím, že teď na tebe Hvězdný klan shlíží a věřím, že v tobě nachází silného válečníka. Od této chvíle tvé jméno zní Mech. Tvým učitelem se stane Prudký požár. Prudký požáre... tvůj učitel byl Hvížďal. Věřím, že Mechovi předáš stejné zkušenosti jako on dal tobě." Zeleňák, tedy Mech se musel udržet, aby radostí nevypískl. Béžový kocour k němu přišel a přiložil mu čumák na čumák. Pak odešli stranou.

„Ty." Mňoukla potišejš Plachá hvězda a předvolala Svítilka. „Svítilko, věřím že budeš rozumný a inteligentní válečník, který našemu klanu pomůže. A proto ti z moci mé svěřené dávám nové jméno znící Hvězdoplav. Tvoje učitelka bude úžasná a milá válečnice... Písečná Tlapo, tvůj učitel byl Jantarový drak. Věřím, že tvému učedníkovi dodáš sílu." Písečná Tlapa chvíli nevěřícně koukala z jedné kočky na druhou, až pak vykročila k Hvězdoplavovi a dotkla se jeho čumáku.

Pak velitelka pokývla směrem Hnědouška.

„Hnědoušku. Ty si nenecháš nic líbit, budeš si stát za svým... určitě z tebe bude dobrý válečník. Tvé jméno ať tedy zní Eben, protože tvojí vůli stejně jako toto dřevo, nikdo neprolomí. Korála ať je tedy tvou učitelkou. Korála je hbitá a mrštná... v lovu tě toho naučí spousty." Eben a Korála zopakovali gesto s čumákem a pak rychle odešli do davu.
Hvězda pokynula k Stříbrňákovi. Ten se vztyčenou hlavou došel k ní.

„Vidím v tobě válečníka. Nebudeš nějaká chudinka, a moc dobře to sám víš... ať tedy, Třpytosvit tvoje jméno zní. Tvým učitelem bude..." Plachá hvězda na chvíli zavřela oči a pak se zadívala na Ohnivého Drápa, který přikývnul.
„Ohnivý dráp. Zástupce klanu z tebe udělá nejlepšího válečníka." Třpytosvit se nadšeně dotkl čumákem, čumáku Ohnivého drápa a pak za ním odešel.

„Listěnko." Promluvila ochraptilým tónem velitelka. Listěnka se nadechla a došla před velitelku. Ta si jí s nezájmem prohlížela. Už chtěla něco říct, když v tom se stala asi na pět sekund duchem nepřítomná. Ihned po vyhrazeném čase se zhurta nadechla a vytřeštila na Listěnku oči. Zadívala se na její jizvu přes oko a přes hruď. Dívala se na ní znechuceně.
„Od teď tvé jméno zní... Lesanka. Ať tvojí temnou mysl pronásleduje ještě temnější kocour. Temnodráp bude tvůj učitel. Temnodrápe tvým učitelem byl Šeptivý vítr. Snad předáš Lesance stejné skušenosti jako on tobě." Plachá hvězda ještě chvíli Lesanku sledovala. Lesanka teď sváděla vnitřní boj jakmile k ní došel Temnodráp, ten veliký svalnatý kocour a natáhl k ní hlavu. Lesanka k němu přiblížila čumák a pak ho odtáhla.

„Ať tedy klan zvolává jejich nová jména. Mech, Hvězdoplav, Eben, Třpytosvit a Lesanka!" Všichni začeli skandovat jejich jména a radostně mňoukat.

Přitom se Lesanka cítila špatně. Něco prostě bylo jinak než by mělo být...

Hodila to za hlavu. Místo toho se usmála na Temnodrápa a dobelhala se k němu.