Kočičí Válečníci Temnota vždy přijde

Kapitola III.

Lesanka se potom co se najedla vydala k učednickému doupěti. Před ním seděl bílý kocourek s černou tlapou, kterou si právě lízal. Lesanka ihned poznala Mecha.
Nadšeně k němu přiběhla a zavrněla na podrav. Mech k ní obrátil zrak a usmál se.
„Tak co Temnodráp?" Mňoukl potom, co též zavrněl na pozdrav.
„Neuvěříš tomu..." spustila. „Ale je fakt super učitel! Jen díky němu jsem byla na Měsíčním útesu a ulovila jsem svojí první kořist. Navíc je hrozně milej, tedy aspoň na mě." Mech naní vykulil velké oči.
„To se divím. Prudký požár mi vyprávěl, že je fakt zlej. Že se prý nemáš. Má totiž podezření, že zabil jednoho ze svých učedníků. Temnodráp tvrdil, že ho přejela příšera na hromové stezce." Mech se zašklebil. Lesanka na něj vyděšeně koukla.
„To sou zase jenom další blbý drby!" Zasyčela naštvaně. „Nebo si snad myslíš opak?" Lesanka škubla ocasem, když naní Mech pohlédl s odporem v tváři.
„Já si myslím, že na tom něco bude. Proč by pak Plachá hvězda říkala, že má temnou duši? Proč by se pak jmenoval Temnodráp?" Mech se napřímil když Lesanka vytasila ostré drápky a zasyčela.
„Nech toho!"
„Čeho?"
„Přestaň sakra už zpochybňovat mého učitele! Přestaň na mě čumět jako na úplného debila!"
„Uklidni se Lesan-"
To už na něj hnědá učednice skočila. Rozčísla mu drápkem čumák až mu z něho začela téct krev a zakousla se mu do bílé srsti. Mech vytáhnul drápky a zaryl jí je do zad. Zadníma nohama jí ze sebe odkopnul a než se Lesanka nadála už nad ní stál.
„Pamatuj si Lesanko, že jsem kocour! A kocouři vždycky nad kočkami vyhrávají." Jeho úšklebek se jí zařízl do paměti. Vždycky. Mech od ní odstoupil a nechal jí vstát.
Lesanka naštvaně došla do doupěte kde se naní ihned upřeli tři páry očí. Eben naní soucitně koukal, Hvězdoplav měl nicneříkající výraz a Třpytosvit... Třpytosvit se naní culil jakoby právě ulovil jelena.
„Milenecká hádka?" Jeho úšklebek se ještě zvětšil.
„Drž tu svou nevymáchanou držku nebo-"
„Nebo co?" Zasmál se ten mourovatý kocour.
„Slyšela si ho. Kocouři jsou lepší. Přepral bych tě i kdybych byl slepý!"
Lesanka se na něj jen dlouze, znechuceně koukla a pak si lehla na jeden volný mech. Chtěla zavřít oči a po náročném dni usnout ale nešlo jí to. Jednak věděla, že jí teď Hvězdoplav s Třyposvitem pomlouvají a jednak proto, že měla neskutečnou chuť zlomit někomu vaz, stejně jako tomu králíkovi, kterého dnes ulovila. Nakonec, ale s vražedným pocitem, přeci jenom usla.

~~~

Lesanku probudily paprsky slunce. Vstala a protáhla si tlapky. Pak si začela lízat srst, aby jí měla aspoň trochu poupravenou.
„Dobré ráno." Zavrněl až moc mile Eben. Lesanka na něj koukla s prázdným pohledem a pak bez odpovědi vystoupila z doupěte. Na mýtině uviděla Plachou hvězdu. Seděla na menším kameni a vedle ní seděl šedý kocour, který měl vážný výraz v tváři a něco Plachý říkal. Lesanka si nemohla vzpomenout kdo to je, dokud neuslyšela něco o bylinkách. Až pak jí došlo, že je to Šedý mrak, léčitel Dračího klanu. Jakmile něco velitelce dořekl, tak přešel elegantním krokem přes mýtinu. Léčitelem se stal teprv nedávno. Pruhovka jí o něm vyprávěla. Byly mu dva roky a už byl léčitel. Minulá léčitelka Pískofouska zemřela, když šla sbírat nějaký bylinky a napadl jí jezevec. Naštěstí ale Šedýho mraka mezitím vycvičila na skvělého léčitele. Lesanka se na něj ještě chvíli se zábleskem v očích koukala. Ani si nevšimla Temnodrápa, který k ní přišel a s pousmáním jí pozoroval. „Takže ses zakoukala do Šedýho mraka?" Lesanka nadskočila jakmile ho uslyšela. Kdyby to šlo, určitě by teď byla červená jak rajče.
„Ne!" Zakvičela a už utíkala k východu z tábora. Temnodráp naní vědoucně kouknul a už pádil za ní.

~~~

„Dneska se budeme učit základy boje. A pak si zalovíme na bledé louce." Rozhodl Temnodráp když mířili k cvičitelskému dolíku. Lesanka se usmála. Bude nejlepší válečnice v klanu! A až se stane velitelkou klanu vyžene z něj Třpytosvita! A když bude třeba, klidně i Mecha. Ta představa se jí nesmírně zamlouvala. V tom se jí však mihla hlavou vzpomínka...