Nameless Ranger

2.

Vyšel jsem ze dveří, celý rozčílený, někdo by dokonce řekl, že mám zamlžené myšlení.
V tuhle dobu by mi to bylo, ale jedno. Můj bratr Henry ležel u nás doma na stole v bezvědomí a se zlomenou rukou a bůh ví co ještě.
Musím ale přiznat že díky tomu plášti, a všemu co jsem měl na sobě, jsem vypadal nyní ve tmě dosti neviditelně.
Klasické kožené brnění, s lehkým chráničem ramene na levě straně, bylo to pro hodně lidí k nepochopení, ale držel jsem luk v pravé ruce. Právě proto jsem měl toulec i s chráničem na levé straně. Hnědozelené látkové kalhoty mi zakrývali už tak dosti dlouhé a svalnaté nohy. Boty byly dělané z lehké kůže, aby mi pomáhali lehce a tiše došlapovat i na větvičky či kamení. 
Vše to pak zavyšoval hnědozelený plášť co jsem měl na sobě, přivázaný k ramenům.

                                               <----------------------------------------->

Což mi připomíná že jsem se zapomněl plně představit.
Jméno již znáte, John Hallo
Věk taky, sedmnáct let, kdyby přišli vojáci ... už bych dávno byl odveden do armády, ale o to já nestojím, ne jako většina kluků, kteří už se mezi nimi vidí. Jsem spíše samotář, když dojde na nože či v mém případě luk a šípy.
Jsem něco okolo metr osmdesát vysoký, černé krátké vlasy, hnědé pronikavé oči a kondičně jsem na tom, řekl bych i dobře, nejsem svalnatý jako ostatní kluci v mém věku, ale jsem dosti hbitý.
Ale dosti o mě a pojďme se vrátit k příběhu jenž vám vyprávím.

                                               <----------------------------------------->

Vyběhl jsem do lesů ve kterém jsem se ztratil z dohledu, což byl i můj účel.
Věděl jsem že za to může banda Jacka a spol. Byli to takoví místní průšviháři a furt mleli o tom jak se stanou vojáky a budou dobívat svět. Naneštěstí to byla banda pobudů, kteří mají jistě rituály pro přijetí mezi sebe a Henry se s nimi zapletl. Jackovi bylo myslím něco okolo osmnácti a ostatním podobně. Henry k nim vzhlížel, ale oni ho jen využívali ...
Tohle však přepískli, ještě sice nevím co udělám až je najdu, ale milé popovídaní to nebude.
Byl už večer a do toho se i rozpršelo, což mi nahrávalo do karet ještě více, mohl jsem se pohybovat plně neviditelně vůči ostatním.
Jack a jeho parta se vždy za tmy scházeli u starého kamenolomu, kde pořádali jisté rituály.
Jednou jsem sledoval Henryho jak jde na jejich shromáždění.
Vím přesně kam jít a mám to místo i dosti dobře zmapované. Kamenolom je už několik let nepoužívaný a opuštěný. 
Byl okolo dosti zalesněný což byla moje výhoda. Po ani ne hodině běhu, jsem dorazil ke srázu.
Byl to okraj kamenolomu a já jen lehce oddechoval a uklidňoval srdce i dech.
V dálce jsem uviděl světlo od ohně, bylo jisté že je to Jack i jeho parta a mnou znovu projel vztek, pořád jsem měl Henryho před očima a to jak leží pomlácený přede mnou. Lehce jsem se nadechl a rozeběhl se k cestě, která vedla k nim dolů. 

Jen co jsem doběhl za roh skály, dělilo mě od nich jen pár metrů. Rozhlížel jsem se po okolí, jestli nenajdu nějakou výhodnější pozici a při nejlepším i vyvýšenou. Jednu jsem našel, ale bylo to dosti riskantní, musel jsem proběhnout přes nekrytou část a riskovat tím že mě zahlédnou.
"Kašlu na to" zašeptal jsem si pro sebe a rozeběhl se v dobrou chvíli přímou cestou k tomu místu, které jsem si vyhlídl.
K mému údivu, mě nikdo neviděl a já se jen pomocí skluzu dostal za kámen odkud jsem měl dobrý výhled na tu bandu.
Dokonce jsem je i slyšel a tak jsem je chvilku odposlouchával.

Jeden z kumpánů zněl ustaraně, "Šéfe, nemyslíte si že jsme to přehnali s Henrym ??"
Jack se jen lehce zasmál, "Prosím tě, je to jen malý kluk, který si hraje na vojáčka, byl hrozně otravný a ani nedělal co se mu řeklo."
"To sice ano, ale ..." ten samý kumpán byl přerušen jiným "Copak Marty, máš snad o něj starost ??" uchechtl se "Ten kluk, byl stejně jenom přítěž"

Poslouchat to bylo pro mě bolestné a dosti jsem měl co dělat, abych se dokázal ovládat a už je nezabil.
Moji sebekontrolu ale rozbil další hlas co promluvil. Byl to sám Jack.
"Nebojte se o toho kluka je postaráno, dneska jsme trénovali u srázu a shodil jsem ho dolů." řekl klidným hlasem a bylo tam slyšet i posměch, všichni okolo se na něj starostlivě podívali. Mě pukli nervy a vyšel jsem z úkrytu, přímo k němu. Bylo mi jedno jestli na mě vyběhnou jeho kumpáni, byl jsem odhodlaný jim dát lekci.
Šípy jsem nechal klidně ležet v toulci, na tyhle mi bohatě postačí samotný luk.
Nasraně jsem šel přímo k Jackovi a mé kroky byly nyní slyšet. Také si toho všimli a Jack jen povytáhl obočí "Hmmm, kdo tam je ??" řekl otráveně a koukal na mě.
Pár lidí se mi postavilo do cesty, že mě zastaví ale rázně a lehkým pohybem jsem udeřil jednoho do brady a druhého do břicha. Oba se svalili na zem. 
"Co to sakra ?? Chlapy na něj !" vykřikl nechápavě Jack a ukázal na mě prstem.
Přes kapuci a plášť mi nebylo vidět do obličeje, proto nevěděli kdo jsem, já jemu ale koukal zabijácky do očí.
Ostatní kumpáni se na mě vrhli. Když se mě snažili chytit, uhnul jsem. Když se mě snažili praštit, vyhnul jsem se a udeřil já je. Pomalu jsem se takhle probojoval až k Jackovi, který se jen třásl strachem v jeho křesle, měl strach v očích a konečně mohl vidět i mě do tváře. Odhodlaně jsem se nad něj postavil.

                                                   <------------------------------------->