Nameless Ranger

5.

Bylo mi ho líto, přeci jen nikdo si nezaslouží takovou smrt.
Po chvilce koukání na jeho mrtvé tělo, jsem se jen koukl směrem do jeskyně a vzpomněl si na to proč jsem to vlastně vše podstoupil. Ihned jsem se k ní rozběhl. Vypadala dost vyděšeně a nejspíš mi nevěřila, což se nedivím po tom co všechno viděla, ani netušila kdo jsem. Divný cizinec jí jde na pomoc ... už jen slyšet to je podezřelé, ale zakroutil jsem nad tím hlavou.
Sundal jí špinavý hard z úst, aby mohla mluvit během toho co jí budu osvobozovat nebo teda aspoň jsem doufal že by mi mohla poděkovat či mít nějaké otázky, ale nestalo se tak.
Namísto toho všeho mlčela a jen na mne koukala.
Dřepl jsem si k ní abych jí mohl rozvázat pouta. ,,Neboj se neublížím ti, přišel jsem ti na pomoc" pronesl jsem lehce abych jí třeba trochu uklidnil, ale nezdálo se že by to nějak pomohlo.
Vše mi to bylo nějaké divné, proč nemluví ... nebo proč aspoň nepoděkovala, že jsem jí zachránil.
Přeci jen ale mě překvapila, ,,Proč??" Řekla tiše během toho co jsem se pral s pouty na jejích rukou.
Trošku jsem zaraženě pozvedl obočí nad její otázkou a jen se pousmál.
,,Proč co ??"  Odpověděl jsem zpět, věděl jsem na co se ptá, ale chtěl jsem aby se více rozmluvila.
,,Proč ... jsi mne zachránil ??" Zeptala se znovu a stále spíše šeptala.
Já se jen znovu pousmál a konečně jsem jí dokázal uvolnit ta pouta. Ona si jen hnedka stáhla ruce k sobě a masírovala si zápěstí, zrak měla upřený na mne s kupou otázek nejspíš.
,,To je snad jasné ne ?? Potřebovala jsi pomoc a já šel okolo" Pronesl jsem s menším oddechem.
Upřímně ani já sám nevěděl přesně proč jsem jí zachránil, byl to prostě impuls, když jsem jí uviděl v nesnázích.
Pomalu jsem si stoupl a zakoukal se do jejích očí, byly takové zvláštní ... nikdy jsem nic podobného neviděl. Jedno oko měla zelené a druhé modré. Bylo to zvláštní ale svým způsobem kouzelné.
Lehce jsem zatřepal hlavou, když jsem se přistihl u toho že jí zírám do očí.
V království by jí nejspíše prostý lid prohlásil za čarodějnici a odsoudil k upálení, což mi jasně napovědělo že nebude ze zdejšího královského města. Tak možná z nějaké vesnice ??
Najednou jsem měl na ní spoustu otázek, ale ona měla určitě také.
Lehce na mne koukala a mírně naklonila hlavu na stranu. Rukou jsem naznačil že jí ještě uvolním nohy z pout a poté si znovu dřepl před ní. Ona se jen malinko lekla jak jsem si k ní klekl a bylo jasně vidět, že mi nevěří.
,,No a ... ty jsi z daleka nebo nějakého vedlejšího království ??" Zeptal jsem se trošku opatrně a s lehkým hlasem.
Chvilku se koukla jinam jakoby uhnula pohledem, ale pak jen odpověděla ,,Nejsem z tohoto království ... kde to vůbec jsme ??" koukala kolem sebe a vypadala najednou více zmateně než předtím. Bylo to divné, ale přeci jen zažila si utrpení. 
,,Jsme u mé rodné vesnice, která patří pod Království Falron" Zamumlal jsem trošku otráveně, neboť jsem neměl naše království v oblibě, natož našeho krále. 

S rychlým otočením hlavy se na mě koukla vyděšeně ,,Falron ?? ale to jsme od Nogrodu dost daleko ...!" vyhrkla na mne a já se jen s lehkým leknutím odtáhl od ní. 
,,No ... ano ... pokud vím tak Nogrod je za Nebeskýma horama" koukl jsem na ní trošku nechápavě.

                <---------------------------------------------------->

Jen pro orientaci ... Nogrod neboli království obklopené vysokými horami, na jedné straně až tak vysokými, že protínají mraky, proto název "Nebeské hory"

Falron je zase království obklopené spíše lesy a mořem ... toto království má jednu ze tří nejhezčích zátok na celém světě.

               <--------------------------------------------------->

Vykulila na mne oči a poté se jen chytla za hlavu jakoby něčeho litovala. Nechal jsem jí raději v tom a konečně se mi povedlo jí rozvázat i nohy.
Oddechl jsem si a postavil se. Venku už pomalu zapadalo slunce.
,,No vypadá to, že tu přečkáme noc ... a nebo můžeme jít ke mne do vesnice, tam se na tebe podívá moje sestra, nejlepší ošetřovatelka v celém okolí" usmál jsem se a při vzpomínce na to, že jsem řekl že se jdu jen projít musela už být celá strachy bez sebe.
,,Tady už nezůstanu ani minutu navíc ... děkuju za pomoc, ale omlouvám se, nemohu zůstat. Musím se vydat do Nogrodu" Pronesla a jen co se postavila, tak zavrávorala. Jen tak tak se mi jí podařilo chytnout, aby nespadla. 
,,No takhle moc daleko nedojdeš" uchechtl jsem se lehce a s lehkým pohybem jsem jí zvedl do náruče. Jen co si uvědomila co jsem právě udělal, lehce se začervenala a uhnula pohledem.
Nohy měla poraděné od toho provazu, takže nebyla jiná možnost, než jí vzít k nám aby se na ní Jenny podívala.
,,Uhmm" vydala ze sebe a kývla hlavou celá rudá. Trošku jsem její reakci nechápal.

Konečně jsem zase viděl nás domek z okraje lesa a na lavičce seděla Jenny a nejspíš už mne vyhlížela. Zamávat jsem nemohl a vykřiknout na ní taky ne, bylo to dost daleko a přeci jen byla už noc. Ta neznámá slečna v mém náručí po cestě z lesa usla. Nebylo to poprvé co jsem nesl v náručí holku, Jenny už jsem nosil podobně xkrát, ale tohle bylo jiné.
Jenny mne stále neviděla, přeci jen v tom plášti to nebylo moc lehké, ale z menší dálky už mne spatřila a rozeběhla se ke mě.
,,Johne ! Kde sakra vězíš" vykřikla ustaraně, ale zároveň byla slyšet na jejím hlase úleva.
,,Johne ?? Koho to sem... ??" Pozastavila se, když uviděla že někoho nesu, ale jen co spatřila že je potlučená a na nohou a rukou má odřeniny, na nic už se neptala a rychle došla ke dveřím, aby mi je otevřela a já mohl projít.
,,V lese bylo pár banditů, byla jejich zajatkyně, nevím jak se jmenuje ale pochází z Nogrodu" Položil jsem jí na stůl, tak aby se neprobudila a s tím jak jsem to dořekl, se podíval na Jenny.
Věděl jsem že jí nenechá takhle potlučenou, ale zároveň jsem i věděl že jí nebude moc chtít pomoct. Aspoň ne teď, když ví že je z Nogrodu ... království se kterým jsme ve válce.

,,Zbláznil jsi se ??!" vyjekla na mně, sice šeptala ale i tak to bylo dost hlasité.
,,Víš přeci, že pokud zde najdou někoho od nich tak jsme všichni v problému a ne zrovna malým ... zítra je vybíraní daní, přijdou vojáci ... Johne, tady nemůže zůstat ..." řekla na mně a pak se koukla na ni.
S menším úderem do čela jsem se poté koukl na Jenny a jen prosebně dodal ,,Sakra ... zapomněl jsem ... ale Jenny, přeci jí nenecháš takhle potlučenou ... slibuji že jí ráno odvedu jinam ..." spojil jsem ruce a poprosil jí. Věděl jsem že tohle neodmítne, jen na mne bude chvilku naštvaná.
Povzdechla si a koukla na ni a její rány. ,,No dobře bratříčku, ale budu potřebovat horkou vodu, obvazy a mojí mast ... jo a soukromí ... tyhle věci z ní musím sundat ... takže mi dones nějaké čisté oblečení."

Podívala se na mne pohledem proti kterému jsem nemohl nic namítnout. Poslechl jsem ji a donesl po chvilce čisté oblečení, horkou vodu, mast i obvazy. Nakonec jsem je tam nechal spolu a šel se podívat za matkou. Ta spala, což bylo dobře ... přeci jen truchlit může i poté co se vyspí.
Pousmál jsem se a hned na to šel znovu ven na svou provizorní střelnici. Rozhodl jsem se, že strávím čekání, procvičováním své střelby ...