Nameless Ranger

6

V terči již znovu bylo všech dvanáct šípů z toulce, jenž jsem měl na zádech. Lehce jsem si povzdechl a šel je znovu sesbírat. Prsty jsem již měl zjizvené od tětivy luku, ale bolesti jsem si nevšímal.
Moje odchylka od středu terče byla stále menší a menší, byl jsem na sebe lehce naštvaný, jak jsem tam minul jednoho z těch banditů.
Při vyndavání jednoho z šípů jsem za sebou uslyšel kroky, rychle jsem ho založil do tětivy a v mžiku měl nataženo a zamířeno na osobu za mnou.
,,Sakra Johne to jsem já !" vyjekla vystrašeně Jenny.
,,Sakra Jenny nemůžeš se za mnou takhle plížit ... málem jsem tě zastřelil ..."
Uvolnil jsem napětí luku a šíp schoval do toulce. Oddechl jsem si těžce, ten fakt že jsem právě namířil na Jenny mě znepokojil.
,,Jenny copak se děje ?? Neměla by jsi být u ní ??" zeptal jsem se trochu nechápavě ... proč je tady a ne s ní ?? ...
,,He ?? vždyť už je to přes tři hodiny, tvoje kamarádka spokojeně spí u mne v pokoji a ty by ses měl taky vyspat" 
Trošku nevěřícně jsem na ní vykulil oči ... tři hodiny ?? ... sakra kdy ten čas uběhl tak rychle ?? 
Nechápal jsem, ale měla pravdu ... měsíc už byl skoro ve středu oblohy.
,,Ale Johne ... nejdříve ze všeho ...." pronesla a vypadala dosti naštvaně.
,,Co jsi to říkal o banditech ??! ... Chceš se snad nechat zabít ??! ... Nemůžu přijít ještě o tebe v ten samý den ...!" Křičela na mě, a měla dobrý důvod ... je fakt že jsem u toho mohl klidně umřít nebo si něco udělat. Je pravda že ta noha mě stále bolela, ale dalo se s tím chodit, i tu dívku jsem s tím odnesl, tak to přeci nemůže být nic vážného.
,,Promin mi sestři" zašeptal jsem a s lehkým krokem k ní jsem jí objal kolem ramen.
Objala mne také a slzy už jí znovu tekly po tvářích. Musela o mě mít sakra velký strach, přeci jen přišla o jednoho bratra, a já se taky dlouho nevracel a k tomu všemu jsem se přiznal že jsem se potkal s bandity ... muselo toho být na ní moc.

Po chvilce jsem se od ní odtáhl a s pohledem do jejích očí jsem se usmál. ,,Pojď půjdeme domů, přeci jen byl to dlouhý den a zítra ráno musíme být oba odpočatí."
Ona jen přikývla a setřela si dlaněmi slzy z tváří.

Zalezl jsem k sobě do pokoje, kde jsem si konečně mohl sundat plášť i koženou zbroj. Svlékl jsem se a nasadil si své tílko do spaní. Těžce jsem padl do postele a snad ihned usnul. Ani jsem netušil, že jsem až tak unavený.

Probudila mě až ráno Jenny, která se mnou cloumala. ,,Johne vzbuď se! Je pryč!" 
,,Notak Johne, musíš jí najít!"
Pomalu jsem otevřel oči a až když jsem si uvědomil co to vlastně říká, tak se bleskové posadil na postel a koukl na ní ,,Cože ??!"
,,Je pryč, ta holka je pryč ..." řekla to znovu a já v tu chvíli nevěděl jestli být naštvanej nebo zaskočenej. 
,,Sakra ..." vyskočil jsem z postele a začal si na sebe rychle navlékat zbroj i plášť. 
,,Musíš jí najít a to rychle, ne jen že ještě není úplně v pořádku, ale vojáci obcházejí po okolí ... pokud jí najdou ..." Přerušil jsem jí zvednutím ruky a koukl na ní ,,Ano Jenny já vím ... ale neboj já jí najdu ..." řekl jsem odhodlaně a na nic nečekajíc, popadl jsem luk  s toulcem a vyskočil z okna.
Musím jí najít a to co nejdříve ... ale ... kde začít ... může být kdekoliv. Okolí jsem znal jako svoje boty, ale kdybych byl cizinec kam bych šel jako první ....
,,Notak přemýšlej Johne ... kam by mohla jít" říkal jsem si potichu pro sebe.
Potřebuje do Norgodu ... ale jediná cesta od sud je ....
Zamyslel jsem se ... ,,Průsmyk Triton!" vyjekl jsem a hned jak mi to došlo se vydal tím směrem.
Nebylo stoprocentní že míří zrovna tam, ale pokud se chce vyhnout našim vojákům na hranicích s Norgodem je tohle jediná cesta jak projít skrz hory nepozorovaně. Je to taková úzká stezka přes hory, není moc používaná, protože vojsko tamtudy neprojde.

Už jsem běžel nějakou dobu, ale musel jsem zpomalit ... ta noha bolela víc jak jsem jí zatěžoval při běhu ... měl jsem jí nechat prohlédnout od Jenny. Vyčítal jsem si to, ale už se nedalo nic dělat. Zastavil jsem u nejbližšího stromu, abych si odpočinul, když v tom jsem zahlédl nějakou osobu v kapuci jak se motá ze strany na stranu v poli několik stovek metrů přede mnou. Najednou spadla na zem a já ihned vyběhl k ní na pomoc.
,,Jste v pořád ..." ani jsem to nedořekl, protože to byla zrovna ta dívka ze včerejška. 
Byl jsem na ní naštvaný. 
,,Takhle se u vás děkuje lidem, kteří ti pomohli ?? ... Utečeš od nich??" řekl jsem, když jsem šel k ní a ona se na mne jen podívala.
,,Johne nech mne jít ... Musím zpět do Norgodu" Byla celá udýchaná a bylo na ní vidět že nejspíše brzy zkolabuje. Ale co mě více zarazilo bylo ... odkud sakra zná moje jméno ??
,,Jak znáš moje jméno ?? ..." zeptal jsem se zmateně.
,,Včera večer ti tak ta holka říkala" odvětila a já jen protočil oči ... takže jen dělala že spí.

,,Poslouchej ... chceme ti pomoct ..." řekl jsem a natáhl k ní ruku na znak toho že jí chci pomoct.
,,Budete mít problémy, jestli mě tu najedou vaši vojáci ... musím pryč ..." odmítla mojí pomoct těmi slovy a snažila se zvednout sama, což jí moc nešlo.
Chvilku jsem jí sledoval, ale poté si všiml hlídky nedaleko od nás a rychle jí vzal za ruku a pomohl jí vstát, abych jí mohl vzít za strom. ,,Psst, vojáci" šeptl jsem na ní a pozoroval je jak odchází.
Odtáhl jsem se od ní mírně a koukl na ní "Tak hele, nejsi ještě úplně v pořádku, a ještě jsi mi ani nepoděkovala za záchranu ..." koukl jsem na ní vyčítajícím pohledem.
,,Tak tedy děkuju za záchranu, ale jsem v pořádku, takže mě nech jít ano ??" pronesla spíše uraženě a rozešla se směrem dál k Norgodu. Lehce jsem si povzdechl a jen si všiml jak znovu spadla na zem, protože se stále motala.
Šel jsem zase pomalu k ní "Dám ti takovej malej návrh ... co jít se mnou zpátky, tam tě dáme zase do pořádku a až budeš v pořádku necháme tě jít domů a doprovodím tě osobně k Tritonu ano ??" sklonil jsem se nad ní a podíval se jí do očí. Její oči mě stále víc fascinovali ... jedno modré a druhé zelené ... bylo to dosti zvláštní, ale líbilo se mi to.
Sice dosti neochotně a spíše chtěla trvat na svém, ale věděla že jen tak tam takhle nedojde, souhlasila kývnutím hlavy "hmm ... dobře, ale hned zítra mě dovedeš na průsmyku ano ??" koukla na mě přísně.
,,Pokud se na to budeš cítit, tak ano" pousmál jsem se a natáhl k ní znovu ruku, kterou už přijala a já jí pomohl vstát. Bohužel to nevypadalo že by mohla jít až k nám domů, takže jsem jí občasně nesl v náručí, a občasně šla po svých. 

Výběrčí daní, akorát odcházeli od našeho domu. Počkali jsme dokud nebudou dost daleko a vzal jsem ji do náruče a i s ní se rozešel k našemu domu. Jenny akorát vyšla ze dveří a těžce si starostlivě oddechla s pohledem na mě. 
"Johne ... Ptali se po tobě, prý chtějí aby jsi se dostavil k výslechu ... kvůli těm zabitým banditům v lese ... našli je a teďka chtějí vědět kdo je zabil a proč."
Pokroutil jsem na tím zaraženě hlavou, proč by je zajímalo pár banditů ... to mi nějak nešlo k sobě, ale dost mě to znepokojovalo ...
,,Ptali se na mne ?? To je divné ... ale dobře tedy ... zajdu tam ještě dnes odpoledne." koukl jsem se na výběrčí a pak znovu na Jenny. 
,,Jenny prosím tě vem ... " zarazil jsem se neboť jsme vlastně ani nevěděli její jméno.
Položil jsem ji na zem, tak aby mohla stát a jen jsem se na ní podíval ,,Vím že nám moc nevěříš, ale mohla by jsi nám aspoň říct jak se jmenuješ ??" koukl jsem se na ní a trošku nechápavě koukla na nás oba
"Ummm ... to bych asi mohla no ... no dobře tedy ... jmenuji se Marleen"
Oba jsme se na ní usmáli ,,Těší mě Marleen" řekli jsme s Jenny jednohlasně.

Starosti mi ale momentálně dělalo to předvolání ... normálně se mrtvý bandity najdou každý den někde ... tak proč zrovna teď ??