Nameless Ranger

4.

Ve stínu jsem lehce proběhl mezi stromy, až k vyvýšenému místu a rychle se skryl za hromadu dřeva. Tohle bylo poprvé co jsem šel do opravdové akce, no s lukem jsem již skolil pár zvířat, ať už vysoké zvěře nebo menší, ale nikdy ne lidi. Poprvé jsem se rozhodl obrátit hrot šípu proti lidem. Pozoroval jsem okolí a vytipovával jsem si místa dobrá pro přepad, či místa pro bezpečný ústup, kdyby se vše pokazilo což se mohlo klidně stát. Okolo jeskyně bylo dost prostoru bez stromů či nějakého stínu. Dost mi to stěžovalo situaci, byl jsem ale celkem v pohodě, neboť šíp tam bezpečně doletí, měl jsem ještě pár metrů k dobru a za to jsem byl rád. 

Banditi seděli u ohně a o něčem si povídali a smáli se. Byly dohromady čtyři, tři seděli u ohně a jeden stál u zajatkyně, vypadalo to že jí tam k něčemu přivazuje. Z tohohle místa jsem bohužel neměl pořád dobrý výhled na vše a proto jsem se rozhodl že se přemístím, jen jsem ještě nevěděl kam. Rozhlédl jsem se a našel úžasné místo na přepad, ale i dosti nápadné, byl jím posed, který jsem si zde postavil a hrál si na strážného. Pochybuji ale o tom že si ho už dávno nevšimli. Každopádně to byl ale dobrý způsob jak odstartovat chaos, musím se ale ještě ujistit že vše je v pořádku. Pomaličku jsem se zvedl, ale hnedka si zase klekl a zpozorněl, neboť jeden z banditů šel k tomu posedu. Lehce jsem si povzdechl a vzal svůj návrh za dobré místo na přepad jako zamítnutý, vypadá to že o tom místu už dávno vědí a kontrolují ho. Zanadával jsem si ale pak si povšiml že tam šel jen vykonat potřebu. Promýšlel jsem si plán a pomaličku se rozhodl přiblížit ve stínu k tomu místu kde stál.
Proto jsem se opatrně zvedl do podřepu a plížil se ve stínech a od stromu ke stromu, než jsem došel poblíž onoho místa.
Byl jsem vděčný tomu, že jsem si tento plášť vyrobil, nebýt jeho tak už mě dávno zpozorovali. Ve stínu a na dobrém místě totiž splývá s okolím. Bandita si jen lehce pobrukoval a nic netušící vykonával potřebu. 
Na tomto místě, kde jsem se zrovna krčel ve stínu, jsem měl sice dobrý výhled na tohoto jednoho banditu, ale na ostatní skoro žádný. 
Svůj moment pro dobré zabití jednoho z nich jsem promrhal. Dokončil to a už se vracel ke svým kamarádům k ohni. Zanadával jsem si znovu a rozhodl se že přeci jen ten posed využiju. 
Vedl na něj lanový žebřík, který jsem mohl kdykoliv vysunout nahoru. 
K mému štěstí jsem ten posed postavil dosti vysoko, dobré převýšení bylo pro dobrého ostrostřelce vším. Byl postaven mezi třemi stromy, do trojúhelníku, někdo by řekl klasický posed z pár prken ztlučených k sobě, ale ne to bych nebyl já. Tento posed měl dosti bytelné jak podlahové prkna, které to vše drží tak i měl dokonalé krytí. Místo klasických prken, které by sloužili jako krytí, jsem použil balíky slámy spojené dohromady jak slaměným provazem tak i kusy dřeva, pro lepší stabilitu a pevnost. Měl jsem ozkoušené že klasické šípy jimi neproniknou.
Jen jsem se pousmál a popoběhl k žebříku, a pomalu lezl nahoru. Jakmile jsem byl nahoře, vytáhl jsem žebřík nahoru a ještě než jsem započal chaos, zkontroloval jsem si jestli je vše na svém místě. Kupodivu bylo, nic nevzali, ani tam nic nezmizelo.
Teď jsem je měl dobře na oku a i mohl bezpečně střílet. Bylo ale jisté že jakmile zabiju jednoho, ostatní se rozutečou, nebo se semknout dohromady. Štíty jsem sice nikde neviděl ale určitě je někde měli u sebe, jen schované před mým zrakem. 

Dobrý výhled jsem měl i na zajatkyni, kterou tam drželi. Byla přivázána k jednomu kameni v jeskyni, nohy svázané a nějaký hadr v puse jako roubík aby nemohla křičet.
Bandité, všichni čtyři seděli u ohně a popíjeli z dřevěných korbelů, na ohni opékali cosi, možná králíka. Lepší chvíle se mi ale naskytnout nemohla. Proto jsem neotálel a zaklekl u jednoho z balíků slámy. Luk si zapřel, tak aby se mi při míření moc neklepala ruka a šíp založil do tětivy.
Natáhl jsem a poté až jsem si byl jistý že vítr i dobré odklonění od cíle je správné, jsem se lehce nadechl a zadržel dech, abych měl lepší přesnost. Uvolnil jsem prsty a s lehkým škubnutím zápěstí, vypustil šíp. K mému údivu zasáhl svůj cíl, banditovu hlavu. Ten padl na zem s hlučným tupým úderem o zem a ostatní se rychle zvedli a rozutekli se pro zbraně. Jak jsem předpokládal dva z nich s sebou měli i štíty, což mojí práci dosti stěžovalo. Utvořili formaci trojúhelníku, což není nic jiného, než že se postavili zády k sobě a každý kontroloval jednu stranu.
Zajatkyně vypadala velmi překvapeně, nejspíš nečekala že by jí někdo zachránil.
Na nic jsem nečekal, založil jsem další šíp do tětivy a natáhl. Znovu jsem zkontroloval vítr a odklon a lehce škubl zápěstím. Šíp znovu vyletěl a mířil přesně na svůj cíl. Další Bandita bez štítu padl k zemi. Zbývali jen dva, ale k mému neštěstí už přišli na mou pozici, přeci jen tento posed je dosti nápadný. Musel jsem se tedy přemístit a to hodně rychle. Nejsem moc přizpůsobený na boj z blízka.

Okamžitě jsem přetáhl luk přes rameno a shodil žebřík. Na nic nečekal a slézal dolů. Ti dva jenž si povšimli mé pozice pomalu šli se zvednutými štíty k posedu.
Neměl jsem moc času, a tak jsem slézal po několika příčkách, jakoby jsem na tom žebříku skákal dolů. Bylo to nebezpečné, ale já neměl čas.
Přeci jen se mi to vymstilo a já si poranil nohu, když jsem netrefil jednu příčku a dopadl na zem nohou tak jsem si poranil si kotník. Bylo to bolestivé, ale nevím jestli tím adrenalinem nebo čím to bylo, ale ta bolest šla překousnout a mohl jsem se pohybovat, už jen ne tak rychle.
Znovu jsem šel do stínu a přikrčil se. Věděl jsem o tom vyvýšeném místě a šel k němu. Když budu mít štěstí uvidím těm banditům do zad a bude to o dost snazší. Dobelhal jsem se k onomu místu a schoval se za hromadu dřeva. Neviděl jsem jim do zad jak jsem předpokládal, což bylo blbé pro mojí situaci, ale když budu dobře mířit možná je trefím.
Zaklekl jsem proto znovu a luk si sundal z ramene, založil šíp do tětivy a natáhl. Bez zapření to bylo o něco těžší neboť jsem si musel kontrolovat i třesoucí se ruku. Zkontroloval jsem vítr i odklon a vypustil šíp. Tentokrát jsem se ale netrefil a šíp proletěl kus od jeho zad. Naštěstí to neslyšel a já znovu založil šíp do tětivy a znovu natáhl. Tentokrát se více soustředil na odklon a vypustil šíp, který už se zdál lepší. Netrefil jsem zrovna hlavu, ale zasáhl jsem ho do boku, címž upustil štít a s výkřikem padl na zem. Poslední stojící bandita se jen otočil na svého kolegu a rozhlížel se do všech stran, bylo jasné že má strach a neví odkud střílím.
,,Ukaž se! Vylez ven!"
Křičel s třesoucím se hlasem. Nakonec to ale vzdal a odhodil štít. Dal se na útěk, což jsem nečekal ale bylo to pro mě snad to nejjednodušší co mohlo být, na pohyblivý terč jsem byl zvyklý od střílení vysoké zvěře. Založil jsem tedy šíp a natáhl. Jediné co musím udělat je předmířit si trochu dopředu. S přesností jsem vypustil šíp a jen se zaradoval, když i poslední bandita padl mrtvý k  zemi.
Chvilku jsem však zůstal na místě a kontroloval okolí, zda-li neměli někde v záloze další lidi.
Vzduch vypadal čistě, a tak jsem se s těžkostí zvedl a vyšel ze stínů k ležícímu banditovy, který se zdál že žije. Ležel na zádech a těžce oddechoval. Přetáhl jsem si luk znovu přes rameno a tasil dýku. Rozešel jsem se k němu, přeci jen ho nenechám žít s takovou bolestí, buď vykrvácí vnitřně nebo ho zabiju a bude to mít rychlé. Takové myšlenky se mi v tu chvíli honili hlavou. 
Jen co jsem k němu došel, tak sebral svůj meč, který ležel vedle něj a namířil ho před sebe na obranu. Trochu jsem ustoupil a docela se i lekl že se stále může hýbat i s tím šípem zapíchnutým v boku. Ale když uznal že nemá moc možností na záchranu, tak ho odklonil a koukl se mi do očí
,,Zabij mě, prosím." Vydal ze sebe a odkašlal krev. Nejspíše jsem mu trefil plíce. 
Dost mě to překvapilo, a jeho slova mě donutila se zamyslet a já se podíval kolem sebe na ležící mrtvoly v trávě. Na chvilku jsem dostal strach z toho co jsem to udělal, ale než jsem se stačil rozkoukat a věnovat se jemu, tak už zemřel, nejspíš na vykrvácení.