Mrazivá pustina

22 1 0
                                    

Myšlenky se mi rozbíhají všemi směry a já už málem zapomněla, proč jsem tady. Procházím zdevastovanou krajinou zahalenou chladem, kde na svět ze všech koutů číhá temnota. Pozoruje okolí svýma hrozivýma očima a čeká na příležitost, aby mě mohla pohltit a sevřít ve svých spárech.

"Musím najít Jonathana," připomenu sama sobě, abych se znovu začala soustředit. Je nebezpečné ztratit pozornost. Plížím se podél budovy s rozprýskanou omítkou. Zhluboka se nadechnu, sevřu svou dýku pevněji a nakouknu za roh. Nikde ani stopa po živé duši. Nebude tak snadné ho najít.

Když jsem se s Jonathanem viděla naposledy, snažil se zastavit krveprolití a dobrovolně odešel s Angel. Jméno anděla, srdce démona. Chtěla zabít všechny, kdo odmítal bojovat proti civilistům... stovky našich lidí. Roky výcviku jsme zasvětili tvrdému tréninku a vždy pro nás byla důležitá zásada cti. Nikdy bychom úmyslně nevraždili nevinné jen proto, že je Angel pokládá za nepříjemný hmyz, který jí brání v plánech. Ať jsou jakékoli.

"Tak jo," vydechnu a po nakouknutí zaprášeným oknem rozrazím vchodové dveře oprýskané budovy. Bývalý hotel, ze kterého dnes zbyla jen troska. Včerejší výbuch strhl celou střechu včetně desátého patra. Přivítá mě liduprázdná a podezřele tichá chodba. Zastrčím si dýku za opasek a vyměním ji za pistoli. Je tak akorát velká do mé dlaně a tlumič mi zajistí diskrétnost.

Co se týče zbytku mého týmu, Molly s Alexem jsou na opačné straně města a ostatní  prohledávají bývalé základny. Většina míst je na první pohled opuštěná a zchátralá, ale jeden nikdy neví, co najde uvnitř. Zdání klame, tak vše systematicky v malých skupinkách nenápadně prověřujeme. S každými dveřmi, co otevřu, si přeji, abych to byla já, kdo našeho parťáka objeví. Vzpomenu si na mrtvá těla na ulici a žaludek se mi sevře úzkostí. Snažím se potlačit hroznou představu a raději začnu prozkoumávat rozhlehlou chodbu včetně všech pokojů.

Před sebou zahlédnu vysokého muže. Vida, takže tu nejsem úplně sama. Než se stačím skrýt za protější stěnu vrhne se na mě. Uskočím do strany a praštím ho pěstí do nosu. Jen mírně zavrávorá a jeho bota se mi zaryje do břicha. Ztratím rovnováhu a spadnu na zem. Před další ránou se hbitě odvalím a podkosím muži nohy. V tu chvíli už klečím nad ním, sahám si k opasku a zarazím mu dýku do srdce. Rychlým tahem čepel vytáhnu a otřu obě její strany o tělo mrtvého. Seberu svou pistoli, odkopnutou několik metrů z mého dosahu, vezmu muže za nohy a odtáhnu ho několik metrů za roh, aby nebylo na první pohled poznat, že právě dorazila návštěva.

Výkřiky minulosti *pozastaveno*Kde žijí příběhy. Začni objevovat