Opět mě zneužil. Najedla jsem se. Nevařil špatně, vlastně to byla docela lahůdka- ale pro člověka, co se nají a napije jednou za tři dny, je lahůdka cokoli.
Už to tu nevydržím. Nechápu, jak tu všichni, koho unesl, mohli vydržet přes čtrnáct dní. Prostěradlo nepříjemně páchne močí a je z něj cítit i železitý pach krve a temná místnost se mi každou chvilku zdá stále menší a menší.
,,Jsi stále poslušnější, princezno." ušklíbl se na mě a pohladil mě po tváři.
,,Když se nemohu hýbat a držíš mě tu jako divoké zvíře..." zašeptala jsem skoro neslyšně. Jenže on to slyšel.
,,Ty děvko, kdy už ti konečně dojde, že se odsud nikdy nedostaneš! Není cesty úniku, budeš pořád tady, na této posteli zneužívaná až do konce tvého života!" s posledním slovem mi na fialovou tvář dal silnou facku a poté i dvakrát pěstí.
ČTEŠ
Ze spárů smrti ✔
TerrorDozvíte se, že vaše kamarádka se zabila, co uděláte? Jaké to vlastně je ztratit kamarádku. A jaké to je, když se v jednom okamžiku opíjíte se svou partou a v druhém jste svázáni na krvavé posteli ve strašidelném sklepě? Začátek: 02. 07. 2019 Konec:...
