Best Friends Forever?

Snad by to mohla být láska?

Rowanin pohled: 

Jsem pořádně zmatená! Koukám, jak Peyton odchází a cítím se bezradně. Mám vážně strach, že o něj přijdu, a tak za ním bez váhání utíkám. Byl už docela daleko, ale stojí mi za to.

"Peytone!" zakřičela jsem, jak nejvíc to šlo. Zastavil a otočil se. Já mezitím doběhla k němu a když už jsem stála u něj, obmotala jsem své ruce kolem jeho krku a začala ho líbat. Chvilku byl zmatený, ale polibek mi oplatil. Po chvilce jsem se odtáhla a rychle jsem řekla. "Peytone prosím tě nezlob se na mě. Vážně jsem netušila, že Sarah je Sabrinina sestra. Vážně tě nechci ztratit." usmál se a znovu mě políbil.

Sabrinin pohled: *u Sabriny doma*

"Sari jsi tu? Musím ti něco okamžitě říct!" řvala jsem na celý barák, když se Sarah vynořila ze svého pokoje.

"Co potřebuješ Sabrino? Řveš tu jak splašená, takže by mě docela zajímalo co se zase stalo." řekla otráveným hlasem.

"Tohle je vážný Sari! Peyton se se mnou rozešel a ještě chtěl abych se Rowan omluvila za to, že jsem jí dala facku. Je jasný, že se zbláznil! Jo a přiznal se mi, že to on políbil Rowan. Prej, že se mnou ho to nudilo." vážně jsem se rozčílila.

"Sabrino asi by ses jí měla omluvit, když to neni její chyba nemyslíš?" Tyhle sesterské rady miluju.

"Ani mě nehne se jí omluvit." odkráčela jsem uraženě do svého pokoje.

Peytonův pohled:

Já tu holku zbožňuju. Je tak nevinná, ale zároveň má nademnou ohromnou kontrolu. Věděl jsem, že Rowan neni jako Sabrina.

"Nechtěla by si zajít někam na oběd a potom se jít třeba projít, nebo tak něco?" trochu jsem znervózněl.

"Moc ráda s tebou půjdu Peytone, ale první musím zavolat matce, že nepřijdu na oběd jo." usmála se a popošla ode mě, aby vyřídila hovor s matkou. Když se vrátila, dal jsem jí pusu na čelo a vyšli jsme.

Cestou mi zavolala matka. 'Čááu' pozdravil jsem ji. 'Ahoj Peytone. Chtěla jsem ti jenom říct, že s tátou jsme jeli na výlet a vrátíme se až večer kolem deváté. Takže si doma ohřej špagety, co jsem uvařila jo. Je jich tam ještě spoustu, takže ti určitě vystačí i na večeři. Tak se měj hezky' oznámila mi matka. 'Ahoj' stačil jsem ji odpověd předtím, než mi to položila. Dostal jsem skvělý nápad.

"Rowan. U nás doma nikdo neni a je tam i uvařanej oběd nechtěla bys tam zajít? Aspoň na ten oběd."

"Ráda pujdu k tobě domů. Jsem zvědavá jak vypadá tvůj pokoj!" řekla pošetěle. Chytl jsem ji za ruku a dovedl až do bytu.

"Zatím se tu porozhlédni a já připravím oběd jo." jen kývla a šla se hned podívat na můj pokoj. Já jsem mezitím ohříval špagety.

"Jídlo už je hotové." zakřičel jsem, aby mě slyšela. Na talíři nenechala jedinou špagetu.

"Bylo to moc dobré." oznámila s úsměvem. Šel jsem umýt špinavé talíře. Ale když jsem se vrátil, Rowan v obýváku, kde jsme jedli nebyla. Asi šla na záchod. Šel jsem tedy do pokoje pro notebook. Najednou jsem uviděl Rowan, jak leží na mé posteli.

"Rowan?" tiše jsem ji oslovil.

"Peytone?" odpověděla mi, ale vypadala jako by právě vstávala.

"Ty si spala? Jestli chceš, můžeš se trochu prospat a ven bysme šli až za hodinu." oznámil jsem jí.

"To je dobrý." usmála se. "Půjdeme teď."

"Tak dobře, ale né že mi venku omdlíš." Vyšli jsme z bytu a zamířili jsme rovnou k hřišti, které bylo kousek od mého bytu. Zrovna byli volné dvě houpačky, a tak jsme se k nim vydali.

Rowanin pohled: 

Šli jsme ke dvoum volným houpačkám, ale najednou tam přiběhlo nějaké dítě a zabralo jednu houpačku, takže tam bylo místo jen pro jednoho z nás. Podívali jsme se na sebe a oba jsme se rozeběhli k volné houpačce. Bohužel jsem zakopla o kámen a už jsem ležela na zemi. Peyton už byl skoro u houpačky, ale když mě uviděl, okamžitě se pro mě vrátil a pomohl mi vstát.

Strašně mě bolel kotník, a tak mi Peyton pomohl dokulhat na lavičku. Chvilku jsme na ní seděli a pak jsem se pokusila si stoupnout. Kdyby mě Peyton nechytl, pravděpodobně bych už znovu ležela na zemi.

Zavolala jsem tedy matce, že mám asi vyvrklý kotník a ať pro mě přijede. Peyton se mnou čekal dokud má matka nepřijela. Netrvalo to ani 5 minut a naše auto už stálo u hřiště. Pomohl mi dojít k autu a mamka mi už pomohla do auta.

"Peytone děkuju, že si tady s Rowan počkal než jsem přijela." usmála se mamka na něj.

"Není vůbec za co. Tuhle krásku bych tady samotnou nenechal." řekl velkoryse. Stáhla jsem okénko auta a políbila jsem ho na rozloučenou. Mamka se mnou jela do nemocnice, kde mi řekli že je to jenom vyvrklý kotník. Cestou z nemocnice se mě mamka pořád vyptávala na Peytona a říkala, že je to milý kluk.

Když jsme došli domů, mamka mi oznámila, že do konce týdne nepůjdu do školy a zůstanu doma. V předsíni jsem si sundavala boty a najednou zazvonil zvonek.

"Mamíí já otevřu." oznámila jsem jí a také jsem to udělala. Za dveřmi stála Sarah i Sabrinou a já jenom zírala co tu obě dvě dělají.

Tak je tady další díl. Už asi týden jsem nepsala, ale to kvůli škole, protože jsme každý den psali testy a já se musela učit.. :D No snad se vám tenhle díl bude líbit :)