Best Friends Forever?

Karaoke večer

Ze stadionu jsme odjížděli kolem 18:40. Naše rodiče se domluvili, že u nás Sarah a Sabrina přespí. Všichni jsme se vzájemně rozloučili a nasoukali se do auta. Po asi půl hodině cesty v autě jsme zastavili u nějaké restaurace.

"Mami? Co tu děláme?" zeptala jsem se udiveně.

"Rowan. Rozhodli jsme se, že půjdeme na večeři, když už máš ty narozeniny. A vás holky samozřejmě zveme." řekla s úsměvem k Sarah a Sabrině a všechny tři jsme se zaradovaly. Vešli jsme dovnitř a všimli jsme si, že dnes je karaoke večer. Někdo tam občas něco zazpíval, ale podle všeho se to tu pořádně rozjíždí kolem 20:00.

Objednali jsme si a povídali si o blbostech. Zanedlouho naši objednávku přinesli a my si začli vychutnávat vynikající jídlo.

Jenže z ničeho nic se ztlumila světla. "Hodně štěstí zdraví.." začali zpívat všichni číšníci a i s dortem šli k našemu stolu. Bylo mi jasné, že rodiče tuto restauraci nevybrali náhodou. Sfoukla jsem svíčky a samozřejmě jsem si něco přála, ale to je tajný. Všichni číšníkům hlasitě zatleskali a já jim poděkovala za jejich přání.

o 30 minut později

Po večeři a dortu jsme už všichni byli plní, ale ani to nám nebránilo pokračovat v oslavování.

"Dámy a pánové. Chtěl bych vás přivítat v restauraci Hvězdná Obloha a jak jste si určitě všimli, dnes večer je tu karaoke." řekl pán, který stál na podiu. Asi moderátor dnešního večera. "Tak kdo nám to tu jako první rozjede?" zeptal se a koukal mezi lidi. Byla jsem ráda, že je tu karaoke. Aspoň se můžu smát těm co se odhodlají zpívat a 'strašně moc' jim to půjde.

Na chvilku jsem se zamyslela, ale zaregistrovala jsem, že se Sabrina zvedá ze židle a míří k podiu, kde si od moderátora přebírá mikrofon a říká. "Všem přeji dobrý večer. Moje kamarádka Rowan má dnes 15. narozeniny takže tahle písnička je věnována pro ni." usmála se na mě a mně se chtělo brečet. "Tuhle píseň jsem složila nedávno, ale teprve včera jsem sama zjistila o čem doopravdy je.  Díky Rowan jsem se dozvěděla hodně věcí. Bez ní bych ještě teď pravděpodobně nic netušila. Za to všechno jí moc děkuju a ještě jednou všechno nejlepší k tvým narozeninám. Písnička se jmenuje Can't Blame a Girl for Trying." Zapojila svůj mobil k reprákům a hudba se spustila. Začala zpívat a já nemohla věřit svým uším! Má strašne moc krásnej hlas a je neuvěřitelně talentovaná.

Zajímalo mě, co se díky mně  dozvěděla, ale chtěla jsem si vychutnat písničku, a tak jsem to neřešila. Song skončil a já se rychle rozběhla k Sabrině a obejmula ji. Mezitím jí lidé tleskali. Když už jsem se chystala opustit podium, Sabrina mě chytla za ruku a přitáhla mě na místo, kde jsem stála před necelou sekundou.

"Co to děláš?" jsem se s nechápavým výrazem.

"Lidi už slyšeli mě. Teď si chtějí poslechnout tebe, nebo aspoň nás obě."

"Já ale neumím zpívat." Nemyslím si, že jsem nejhorší a hlavně jsem nechtěla dělat namyšlenou, že si o sobě myslím jenom to nejlepší, ale před tolika lidmi to určitě pokazím! Podala mi mikrofon a chytla mě za ruku, kterou jsem měla volnou.

"Společně." pošeptala mi do ucha dříve než začla hrát hudba. Byla jsem strašně nervózní! První sloku zpívala Sabrina. Koukala jsem se na ni a zároveň jsem se snažila nespadnout na zem. Jenže najednou přišla řada na mě a já jsem odhodlaně začala zpívat slova písně. Tréma ze mě spadla hned po vydání první hlásky. Užívala jsem si to a myslím, že to na mě šlo vidět.

Písnička skončila a já se Sabrinou scházela z podia. Připadalo mi, že potlesk nikdy neskončí. Usedli jsme ke stolu a rodiče mě pochválili.

"No vidíš Rowan. Konečně se to tvé zpívání v pokoji vyplatilo." vyšlo z tátovo úst a mamka souhlasně kývla. I Sari se přidala a všichni tři začali mě a Sabrinu vychvalovat.

"Sari běž to taky zkusit." řekla jsem nesmírně vážně.

"Šla bych, ale dnes se na to necítím. Trochu mě bolí v krku."

"No dobře." vyslovila jsem s úsměvem a byla jsem vážně šťastná. Přesně proto Sabrinu miluju, nutí mě dělat věci, které bych sama nikdy neudělala. Tajně jsem to sice udělat chtěla, ale neměla bych na to odvahu. Jsem jí za to vděčná.

"Mami můžeme si dát ještě zmrzlinový pohár? Líbí se mi ten malinový." pronesla jsem a u toho jsem dělala psí oči.

"To víš že můžete. Jaký si dáte vy děvčata?" odpověděla s úsměvem na tváři.

"Já bych si dala ten Jahodový." řekla Sabrina.

"A mě se líbí ten kiwi pohár." přidala se Sarah.

"Pane číšníku? Můžete nám přinést ještě tři poháry prosím?" Volala na číšníka, který stál opodál. Hned k nám přišel a mamka mu ukázala jaké poháry chceme. Mezitím co jsem si povídala s holkama o klukách, přinesli nám poháry. Mě malinový, Sabrině jahodový a Sarah kiwi. V restauraci jsme pobyli ještě chvilku. Poté jsme se vrátili do auta a nasměrovali si cestu domů. 

Tak je tady po strááášně dlouhý době nový díl! Omlouvám se, že nebyl dřív, ale jednu chvíli jsem zapomněla, že vlastně píšu tuhle povídku takže se fakt moc omlouvám! :D Doufám, že se díl líbí a nový se pokusim napsat co nejdřív! :) A kdyby tam byly nějaké chyby tak se omlouvám, ale takhle spisovně normálně nepíšu. :D