Best Friends Forever?

Kamarádka je víc než kluk? Rozhodně!

"Rowan? Můžeš do prdele říct, co tady dělá ona? Ta, kterou tak strašně nesnášíš." zařval na mě Peyton a já se bála, že by byl schopný mi ublížit.

"Jjá" je jediný na co jsem se zmohla. Koukla jsem se k otevřeným dveřím, kde ještě před chvilkou byla Sabrina, ale ta už utíkala co nejdál od mého baráku. Od Peytona. Ode mě. Bez přemýšlení jsem se snažila si rychle obout boty , ale Peyton mě chytl za ruku a řekl.

"Tak můžeš mi sakra vysvětlit co tady dělala? A kam se teď chystáš jít?"

"Chystám se jít za tou, co se nezmohla slova, když tě uviděla, ale zmohla se na to mě znova nesnášet. Takže jestli se chystáš mi v tom zabránit, vypadni!" vykřikla jsem na něj a myslela jsem to smrtelně vážně. Vzala jsem si bundu a snažila se doběhnout Sabrinu, kterou jsem už neviděla. Na rozcestí před mým domem jsem se zastavila a snažila se najít Sabrinu. Najednou jsem uslyšela šílené třísknutí dveřmi. Otočila jsem se a uviděla jsem Peytona, který naštvaně odcházel od mého domu. Nemyslela jsem na něj, ale na Sabrinu.

Vydala jsem se do leva, protože jsem ji viděla utíkat sem. Chtěla jsem se rozeběhnout, ale nemohla jsem, sotva jsem chodila.

Obešla jsem půlku města, ale stále jsem ji nenašla. Rozhodla jsem se jít tedy na pláž. Poslední místo, kde by mohla být. Šla jsem po písku a koukala do všech stran. Bylo už pozdě. Nevím kolik, protože jsem nechala mobil doma. Asi bych se měla vrátit domů. Jenže v tom jsem uviděla dlouhé blonďaté vlasy. Byly to Sabrininy vlasy. Seděla na lavičce a brečela. Šla jsem za ní. Ve chvíli, kdy jsem se k ní přiblížila, zvedla hlavu a upřela oči na mě.

"Rowan. Nemám náladu ani sílu na to se s tebou hádat." vydala ze sebe tichým hlasem.

"Já se s tebou nepřišla hádat, přišla jsem ti to vysvětlit."

"Já nic vysvětlovat nepotřebuju. Vím jak to je. Rozešel se se mnou a začal chodit s tebou. A ty sis myslela, že na to nepřijdu, ale stalo se. Vidíš Rowan! Na začátku jsem možná dělala ukvapený závěry. Potom jsem si říkala, že si celkem v pohodě a neměla jsem tě hned soudit, ale ty uděláš tohle. Začneš chodit s klukem, kterého miluju. A nejlepší na tom je, že si to věděla a přesto si to udělala!" vykřikla na mě.

"Ale já s ním nejsem!"

"Sabrino můžeme už jít?" zeptal se kluk, kterého jsem viděla úplně poprvé.

"Jo pojďme." pronesla Sabrina smutně. Ten kluk ji chytl kolem pasu a společně odešli. To už si našla novýho kluka? Tak proč mi tady říká, jak je to strašně smutná z toho, že viděla Peytona u mě? V tý holce se fakt nevyznám!

Domů jsem šla už za tmy a strašně mě bolela noha. Vážně jsem myslela, že nedojdu domů. No nakonec jsem domů došla, ale zase taková sláva to nebyla. Když jsem byla u baráku, zazvonila jsem, protože v tom spěchu jsem si zapomněla vzít klíče a navíc v tu chvíli mi bylo jedno, že je nemám. Dveře se okamžitě otevřely a v nich stála moje mamka.

"Rowan, kde si sakra byla? Měla jsem o tebe starost! Volala jsem ti, ale mobil vyzváněl pouze v tvém pokoji. Tohle už nikdy nedělej! Měla si mi aspoň napsat vzkaz. Kde si prosim tě byla takhle pozdě?" vybalila na mě mamka a já jsem nevěděla co jí na to odpovědět. Vysvětlovat jí, že jsem se pohádala s Peytonem kvůli Sabrině zrovna moc nechci.

"Promiň moc se omlouvám. Ale šla jsem doprovodit jednu kamarádku. Trochu jsme se pohádali, a tak jsem to s ní chtěla vyřešit cestou, ale zapomněla jsem si mobil i klíče. Ještě jednou se omlouvám." Ano, už znovu lžu. Nevím kde se to ve mě bere. V Londýně jsem nelhala, ale jakmile jsme se přestěhovali sem, lžu v jednom kuse!

"No dobře. Tak pojď dovnitř." řekla mamka a pustila mě dovnitř. "Ale Rowan, s tou nohou bys neměla moc chodit a ty si tady chodíš doprovázet kamarády. Proč jsem tě asi nechávala doma místo školy. Běž už radši spát." Jen jsem kývla a šla jsem do pokoje. Lehla jsem si do postele, ve které se mnou dnes ležel Peyton ještě předtím než se naštval. Nějakou dobu jsem o dnešku přemýšlela a po chvilce jsem usla.

A další část už je na světě. :D:)