Milující příroda

4.

Začalo se stmívat, bavili jsme se docela dlouho. ,,Už je docela tma Rinko." Řeknu jen tak, mě je to jedno, ale on má asi školu.

,,Musím domů !" Začnu slézat ze stromu. ,,Děkuji za příjemně strávený den. Ahoj !" Řeknu a proměním se. Co nejrychleji běžím domů, proměním se zpět a běžím jako člověk domů. Po okapu začnu lézt k sobě do pokoje, naštěstí mám otevřené okno. Procpu se dovnitř, oddychnu si. Tedy dokud neuslyším odkašlání.
,,Rinku Hatori ! Kde si byl ?!" Řekne přísně máma.
,,Byl jsem venku a potkal jsem Sabura a zapovídali jsme se." Řeknu a zavřu okno.
Máma se ihned uklidní, ale stále se malinko mračí. ,,Rinku, ať se to neopakuje. Zítra se máš učit s panem Fyuawou." Pak odejde z mého pokoje.
Povzdychnu si, zase ten starej dědek...Po hygieně se svalím do postele a usnu, zdá se mi o mě a Saburovi..

Ještě nějakou dobu tam jen sedím, ale pak se proměním a běžím jako vlk až na farmu. Zkontroluji ovce a nakrmím psy, pak se odeberu domů, kde se  vykoupu, najím a jdu do ložnice. Zítra budu mít náročný den, přijede veterinář a bude očkovat ovce...

Ráno mě vzbudí budík, obléknu si kraťasy a tričko a jdu do jídelny čekat na toho páprdu. Asi do tří odpoledne se s ním učím, no spíše se nudím, ale dobře. Když odejde, tak se znuděně svalím na židli. Začnu mít chuť na běhání...
Aby se neřeklo, tak se najím, pak ale zase běžím na moje místo. Tedy, můžu tomu ještě říkat moje ? No, neřešil jsem to, lehl jsem si na skalku.

Dnes jsem nevěděl kde mi hlava stojí, byli komplikace, takže jsme měli hotovo až k večeru. Takže jsem se jen utahaně svalil do postele.

Naivně jsem čekal docela dlouho, ale on nikde. ,, Třeba má jen hodně práce.." řeknu smutně a běžím domů, cestou taháním slzy. Co to se mnou je ? Přijde mi že nádherně voní, ochrání mě před vším a záleží mu na mě..
Jsem fakt naivní dítě...
Padnu do postele a rozbrečím se naplno.

...

Seděl jsem v kuchyni, když do mého domu nalítla moje máma. Vrčela jak vzteklá, dala ruce v bok. ,,Saburou Mikato ! Ty se ihned zvedneš, půjdeš a tomu chlapci řekneš pravdu !" Vyjela po mě, vykulil jsem oči. ,,A to jako proč ?" Řeknu potichu.
,,On se trápí, zvedni ten psí zadek a běž mu to říct !" Zavrčí. Takovou jsem ji ještě neviděl..
Nechápavě se na ni podívám.
,,Ten kluk to taky cítí a trápí se !" To už mi dojde co myslí a vykulím oči.
,,Kde ho mám jako najít ?" Řeknu nervózně.
Máma se plácne do čela, vím že to je blbá otázka, ale nechte mě !
Dala mi papírek s adresou, vyšel jsem ven. Nastoupil jsem do auta a jel jsem na danou adresu, zazvonil jsem a otevřela mi paní Hatori.
,,Je tu Rinku ?" Řeknu nervózně.
,, Není, bude v lese. U nějaké skalky či co. " Řekne. ,, Chceš s ním mluvit o TOM ?" Řekne narovinu. Jen kývnu a běžím směrem k lesu, v lese se při běhu proměním a běžím co mi tlapy stačí.

,Rinku' uslyším v hlavě jeho hlas, co se to děje ?! Sedím na stromě a koukám do vody, uslyším hluk. Uvidím zase rudého vlka, Saburou.
Promění se a podívá se na mě.
,,Saburou.." řeknu potichu.
,,Co tu děláš ?" Řeknu nechápavě.

,, Musíme si promluvit, pojď dolů." Řeknu klidně. Sednu si do mechu.
Čekám až sleze a nervózně se posadí vedle mě, chytnu ho za ruku a podívám se mu do očí. Můj vlk by ho nejraději celého zulíbal.
,, Vím, že to cítíš. Asi nic nechápeš, ale já ti to vysvětlím." Řeknu potichu, nechci ho vyděsit...

,,Co se to se mnou děje ? Vnímám tě, jako ještě nikoho. Já se bojím." Řeknu, začnou mi téct slzy.

Cítím z něj strach, smutek i nechápavost.
,,Rinku, ikdyž tomu možná neuvěříš.. My dva jsme partneři, víš co to znamená ?" Řeknu opatrně.

,,Vím. Ale jakto ?" Řeknu a chytím se za hlavu. Zase přichází ta bolest.

Rychle ho obejmu. ,, Klídek Rinku, jen klid. Nadechni se." Snažím se ho uklidnit. Nechám vlka, aby se činil. Dám mu pusu na spánek, obejmu ho okolo pasu a vysadím si ho na klín. ,,Klid Rinku." Zašeptám.

Bolest začne ustupovat, je to jasný.. ,,Co to pro nás znamená ?" Řeknu potichu. Vím, že partnera najdeš jen jednou.. Nevadí mi že je vlk, starší, ale nevím co to obnáší..

,,Vím že jsme každý úplně jiní, vadí mi, že jsi tak mladý, ale vím že to tak má být.." řeknu.