Nadržený šéf (FF Nakashi)

►Chapter 7◄

Tam jsem ale uviděla čekat Kubu, bála jsem se, že vzal sebou i Radka. Nedávalo mi to dost smysl, proč je tam sám. Zajímavá otázka, kterou jsem si kladla pro sebe. Docela jsem se toho bála, že se tady celkem objeví. Šla jsem za Kubou. Jakmile mě Kuba zahlédl, tak mi šel naproti.

"Ahoj krásko, co tady děláš takhle sama?" Ptal se Kuba.

Nevěděla jsem mu, jestli mu mám říct pravdu nebo ne.

"No víš Kubo, já jsem tady na pořád. Odstěhovala jsem se a už se k Radkovi nikdy nevrátím," tiše jsem řekla, protože se mi chtělo brečet. Opravdu jsem si nemyslela, že to bude tak dojemný, že budu brečet, při jméno Radek.

"Aha, tak to jsem nevěděl. Vrátíš se někdy k němu?" Zeptal se.

"On je totiž na tom špatně, když si odjela, když zjistil, že si někam šla a on tě už nemohl nikde najít," dopověděl.

Přesně tohle jsem si myslela, myslela jsem si, že mě bude hledat. Nechtěla jsem, ale aby se to dozvěděl. "Prosím, ale Radkovi to neříkej," usmála jsem se na něj.

Úsměv mi oplatil a řekl: Nemusíš se bát, určitě mu to neřekl.

Věřila jsem mu a doufala jsem, že mu to opravdu neřekne, tak jak mi slíbil. Vytáhla jsem si svůj kufr a šla jsem s nim k autu. On už měl pronajatý, očividně tady bude jenom pár dnů, ale to mi nevadí. Alespoň tady budu s ním, bude mi dělat průvodce. Došli jsme k jeho autu, nastoupila jsem na místo spolujezdce. Podíval se na mě a řekl: Tak kam to bude slečno?

Řekla jsem mu svůj hotel a on tam jel. Zastavili jsme se u hotelu a když jsem se chystala vystoupit, tak se ke mně přiblížil a začal mě líbat. Trochu jsem se lekla, ale nakonec jsem spolupracovala. Otevřela jsem dveře a vystoupila z auta. Chystala jsem se rychle zmiznou, ale on mě zastavil a řekl: Uvidíme se ještě někdy krásko, tady sami a bez Radka?

Kývla jsem hlavou a on se usmál. Zavřela jsem za sebou dveře a odešla jsem do hotelu. Sledovala jsem, jak pomalu odjíždí. Bylo mi ho velice líto. Nemám ráda loučení a pomalu jsem si to všechno začala uvědomovat. Jaký asi bude Kuba v posteli? Bude ještě lepší než Radek a nebo se mi bude stýskat po Radkovi? Napadaly mě spousta otázek, ale raději jsem nechtěla znát odpovědi. Přišla jsem na recepci a řekla jsem svoje jméno té paní, co tam pracovala. Dala mi kartu a řekla číslo pokoje. Jela jsem do čtrnáctého patra. Přišla jsem ke dveřím, které měli na dveřích číslo: 397. Přiložila jsem kartu a vešla jsem dovnitř. Dala jsem si kufr vedle postele a lehla jsem si na postel. V ruce jsem držela telefon a projížděla jsem zprávy na messengeru. Po chvíli jsem ale uslyšela, jak někdo pouští sprchu. Prvně jsem si myslela, že je to ve vedlejším pokoji, ale nakonec jsem stejně zjistila, že na pokoji nejsem sama. Pomalým tempem jsem šla ke koupelně, dveře byly otevřeny. Zaťukala jsem na ně, ale nikdo se neozval. Vešla jsem bez dovolení dovnitř, přitom jsem byla ve správném pokoji a měla jsem zaplacený ubytování, takže to nikdo řešit nemůže. Ve sprchovém koutě jsem uviděla svalnatého muže. Až když jsem se přiblížila blíž, tak jsem zjistila, že tu osobu od někud znám. Voda se zastavila a dveře od sprchy se otevřely. Trochu jsem poskočila, jak jsem se lekla. Nemohla jsem uvěřit tomu, že přede mnou byl........(pokračování příště)