Hledá se Gucci

19. Trajektorie čokoládové tyčinky

Další sál. Stejný, ale přesto tak jiný. Červená už byla převažující barvou a i když se na temně rudých stěnách dala stále najít bílá a upravená místa, tak celá místnost vypadala, jako by se tady stalo něco strašného.

Obrazy s Tomiovým obličejem všude kolem byly potrhané, ale jeho hrozivý výraz z nich stále vyčníval a vypadal, jakože to právě on je příčinou katastrofy, která postihla tento prve tak nádherný sál.

,,Proč tohle Tomio dělá!?" vykřikla rozhořčeně Fifinka.

,,Pravděpodobně se nás snaží zastrašit, jak už řekl Myšpulín." odpověděl jí klidně Sherlock.

,,Ale... to... nedává... SMYSL!!!" ohradila se, teď už naštvaná Fifinka. ,,K čemu mu bude, že nás zastraší, když jsme zamčení v jeho domě? Myslí si, že utečeme? Kam asi... skočíme z okna? Oh ne pardon... žádné okno tu není ty politická kreaturo!!!" zaječela Fifinka na celý sál.

,,Hele, klidni si tu svojí holku trochu," pošeptal Myšpulínovi Péťa.

,,Nemůžu nic dělat," odpověděl Myšpulín ,,Pravděpodobně má krámy... ale potichu. I tohle šeptání by mohla slyšet. Jestli bude v takovéhle ráži až Tomia konečně najdeme... no, nechtěl bych být v jeho kůži."

Zatímco se Fifinka ve středu místnosti stále vztekala, pustil se Sherlock do, pro něj už stereotypního, hledání správné cesty. Znuděně otevřel všechny dveře a když místo sálu objevil dlouhou, tentokrát osvětlenou, chodbu, tak se jen postavil před ně a čekal, než se Fifinka vyvzteká.

,,Já se na to můžu vykašlat!!! Proč tady s váma marním čas, vy bando pitomců," řvala zrovna a rozhlížela se kolem sebe.

,,A možná má ještě mírnou ponorkovou nemoc..." šeptl Myšpulín do neurčita. "Nemáte tady někdo čokoládu? Je to docela urgentní," dodal a zoufale se rozhlížel po ostatních.

Péťa roztřeseně vytáhl z kapsy pomačkanou čokoládovou tyčinku.

Myšpulín tiše zajásal.

,,Dobrá... to by mohlo stačit. Podej mi jí," poprosil Péťu.

Péťa s co nejmenším počtem pohybů obratně přeskákal k Myšpulínovi a co nejtiššeji mu tyčinku předal.

,,A teď se všichni modlete...," řekl Myšpulín a jal se rozbalovat obal.

Fifinka zatím uprostřed místnosti zažívala záchvat vzteku spojený s panickým záchvatem a trochou epilepsie.

Tyčinka byla už téměř rozbalená, ale v tom Myšpulínovi vypadla z ruky a dopadla na zem.

Fifinka ztichla.

Péťa, Myšpulín, Watson a Bobík se ani nehnuli.

Tyčinka zůstala otevřená ležet u Péťových nohou.

,,Teď je to na tobě Péťo... rozbal tyčinku a hoď. Neboj se, že se netrefíš... je to pes. Přiběhne si," řekl Myšpulín a podíval se Péťovi do očí. ,,Věř si. Tvé srdce dá tvé ruce správný směr..."

Fifinka zatím začala řvát něco o tom, jak jí svět nenávidí.

Péťa sundal z tyčinky obal a odhodil ho stranou.

Rozkročil se a i s tyčinkou v ruce ustoupil o krok dozadu. Byl nervózní. Velmi nervózní. Záviselo na něm duševní i fyzické zdraví všech kolem. Znal Fifinky rozpoložení ze spousty internetových memů a YouTube videí.

Nesměl minout.

Napřáhl se udělal úkrok stranou a... šlápl na obal.

Šustění se rozlehlo po celém sále. Fifinka přestala křičet a otočila se na Péťu.