Hledá se Gucci

14. před koncem

Po extrémě dlouhé, nudné a vzhledem k tomu, co se dozvěděli od Babiše téměř zbytečné cestě zpět do Prahy, byli naši hrdinové naprosto vyčerpáni.

Myšpulín je všechny svolal a chystal se něco říct, ale Péťa ho předběhl.

,,Jestli sis zase na poslední chvíli vzpoměl, že nejsme dostatečně připraveni, tak tě prodám do zoo, ty velká mluvící kočko," zavrčel na Myšpulína. ,,Takže si dávej velký pozor na to, co vypustíš z pusy."

Myšpulín jen zakoulel očima a dál se k tomu nevyjadřoval.

,,To co jsem chtěl říct, než jsem byl tak nezdvořile přerušen, byla jen velmi plamenná a povzbuzující motivační řeč... ale protože jak vidím máte problémy s mými proslovy, tak to zkrátím." vrhl uražený pohled na Péťu a pokračoval ",,Takže zítra se pravděpodobně dosteneme ke konci naší cesty. Tomio, jak už všichni víte, je nebezpečný psychopat a neměli bychom ho brát na lehkou váhu... čeká nás tam nebezpečí, které může být pro kohokoli z nás smrtelné. Ale nezapomeňte. Jde o Gucci pádlo. Proto jsme všichni tady a nevím jak vy, ale já jsem připraven za něj položit život."

Všichni kolem přikývli na souhlas. Myšpulín hleděl do jejich odhodlaných očí a cítil jak v něm roste sebedůvěra.

,,Zvládneme to. Gucci pádlo nikdy nepadne!" zakřičel do ticha Sherlock a ostatní začali skandovat: ,,ZA GUCCI! ZA GUCCI! ZA GUCCI!"

Jejich řev se rozléhal ulicemi města Prahy. Odrážel se ozvěnou ve ztichlých zákoutích a postraních uličkách odkud stoupal do nebes s neuvěřitelnou bojovností a nadšením.

V jednom nevelkém domě někde ve  středu města seděl na židli vysoký asiat. Jeho pusa se zkřivila do zlého úšklebku a začal se smát.

,,Takže Babiš nelhal..." řekl si pro sebe. ,,Budu se muset řádně připravit"

Vytáhl z pochvy katanu, která se zlověstně zaleskla ve svitu měsíce.

,,No... uvidíme,  jak si poradí," usmál se Tomio ještě víc a sekl katanou...

Naši přátelé mezitím přestali skandovat. Ne, že by chtěli. Nějaká stará babička na ně zavolala policii za rušení nočního klidu.

Potom co Watson, který jako jediný měl nějaké peníze, s kyselým obličejem zaplatil policistovi požadovanou pokutu, Myšpulín tentokrát už mnohem tišeji pronesl: ,,A ted se pořádně vyspěte lidi, zvířata i jiné" u posledního slova se posměšně podíval na Péťu, který jeho poznámku okázale ignoroval.

,,Zítra máme velký den. Zítřkem to skončí. Takže vám chci poděkovat za to, že jste absolvovali tuhle dlouhou a nebezpečnou cestu. Něco jsme si spolu zažili. Našel jsem si nové přatele a sám za sebe mohu říct, že i lásku." mrkl Myšpulín na Fifinku. ,,Bylo mi ctí. A doufám, že i po tom, co to skončí vás ještě potkám ve Fortnitu..." dokončil svou řeč a mírně se uklonil.

Nikdo se neodvážil tleskat ze strachu z další pokuty. Péťa se dotkl dvěma prsty svých úst a pomalu je začal zvedat nad hlavu.

,,Co to tady heiluješ ty jeden nácku." strčil do něj Sherlock ze strany a Péťa rychle stáhl ruku dolů.

,,To tady nikdo nečetl Hunger Games?" zašeptal pohoršeně Péťa a když viděl, že nikdo nereaguje, tak si odfrkl a už nic nedělal.

Všichni se pomalu začali rozcházet a hledat si místa na spaní. Fifinka přiběhla k Myšpulínovi, objala ho a jemně ho políbila na tvář. Společně se potom odebrali do stínu stromů, kde usnuli bezesným spánkem...

Tak... po dlouhé době jedna krátká nic neříkající kapitola, která je skoro o ničem... vzhledem k tomu kolik toho teď mám nemůžu psát tak moc. Ale pokusím se Hledá se Gucci dodělat co nejdříve. Děkuji za každý hlas i komentář. Kritiku a upozornění na chyby vítám tak mi kdyžtak napište když něco najdete... díky.

KS1969