UCHIHOVÉ

8. část

"Ehm...no...ve škole...zezačátku jsme se nijak zvlášť nebavili...začali jsme se přátelit teprve minulí týden ve čtvrtek" pousměju se nervózně.

"A s Itachim?" ozve se Sasuke nabručeně.

"Poprvé jsem ho poznala prvního září...byl s jeho otcem u nás na návštěvě...a ten zbytek už ani nevím...prostě jsme se nějak zprátelili" pokrčím rameny, ale nepodívám se na nikoho u stolu.

"Nechte jí...připomíná mi to jednu už ohranou scénu" mračí se Mikoto.

"Jakou...scénu?" nechápavě se na ní podívám.

"Myslím, že už ti aspoň jeden vyprávěl o dívce, které jsi hodně podobná" její tvář zvážní.

"Myslíte...Kichimo?" zeptám se.

"Ano...přesně tohle se dělo jí...byla Sasukeho nejlepší kamarádkou a Itachi jí chtěl pro sebe...bohužel určitě víš, že byla zavražděna" vysvětluje Mikoto vážně.

"Sakra!" zaječí Sasuke a prudce vstane od stolu. Překvapeně a starostlivě se na něj dívám. Odejde od stolu a zmizí z místnosti.

"Ještě teď se s tím nesmířil" řekne posmutněle Shisui.

"Chcete říct, že...že jsem pro něj jen náhrada?" zaskočeně se dívám na Mikoto a Shisuie.

"I když si to sám nechce připustit tak ano" přikývne Shisui.

"Nechte toho" zavrčí Itachi naštvaně. Když se podívám na Fukakua z jeho tváře nevyčtu žádnou emoci.

"Ty jí taky nebereš jqko Urin...pořád v ní vidíš Kichimo" Mikoto naštvane bouchne příborem. Najednou mi začne zvonit telefon.

"Omluvte mě" špitnu a vyjdu na chodbu. Vytáhnu telefon z kapsy a podívám se na displej. S povzdechem zvednu hovor.

"Kde sakra si!" ozve se sestřin naštvaný hlas hned jak si dám mobil k uchu.

"Pryč" odpovím jednoduše.

"Neďelej si ze mě srandu...máma je v práci a táta už spí....a ty tu furt nejsi!"

"Jsem u Sasukeho"

"Cože?!"

"Vidličky a nože...musím jít...čau" naštvaně vypnu hovor a pro jistotu si vypnu vyzvánění abych jí znovu nemusela poslouchat.

"Urin?" zaslechnu posmutnělí hlas. Hned vím kdo to je.

"Jo?" zadívám se do smutných onixovích očí.

"Je mi to všechno líto" zadívá se na mě provinile.

*Děláte si ze mě srandu?! Lítostivý Uchiha?! Teď bych se mohla vzbudit!* zaječím vduchu, ale na venek nedám nic znát.

"Nemusí...už jsem si zvykla, že mě vidíš jako Kichimo" vzdychnu a mírně se na něj pousměju.

"Ale to je špatně!" vyhrkne Sasuke naštvaně.

"Možná jo...možná ne" pohladím ho po tváři a věnuju mu úsměv. Bolelo mě srdce. Cítila jsem bolest na hrudi. Věděla jsem, že mi vadí, že mě vidí jako někoho jinýho. Nechtěla jsem mu, ale přidělávat starosti.

"Urin...netvař se statečně" dá mi za ucho zbloudilí pramen vlasů.

"A co jiného umím?" usměju se.

"Mohla by jsi být sama sebou...ne někdo kdo si přeješ být" ušklíbne se a přitáhne si mě blíž.

"Kdo jsem?...Sasuke Uchiho?" zadívám se mu do očí. Při otázce v něm hrkne.