Zůstala jsem u Uchihu docela dlouho a už se mi z toho motala hlava jak se Sasuke s Itachim furt dohadovali. Nejhorší bylo, že jsem je nemohla nijak zastavit, protože mě nic nenapadalo. Vždycky jsem měla na jazyku nějakou nadávku, ale vždy jsem jí spolkla.
Konečně jsem byla doma. Rodičům jsem oznámila, že je mi špatně a odešla jsem do pokoje. Samozřejmě netrvalo dlouho a naše ukecaná a naštvaná Sakura se oběvila v pokoji.
"Proč se s nima furt stýkáš?" naše princezna si u toho naštvaně podupávala nohou.
"Proč na sebe dáváš tolik makeupu?" vytočím jí svou otázkou.
"Urin nech toho...mluvíme tu o důležité věci" zamračí se sestra podrážděně.
"To je důležitý" namítnu s úšklebkem.
"Urin!" zaječí vytočeně.
"Hmm...tak co zas?" zvážněla jsem.
"Proč jsi pořád s nima?" zeptá se znovu. Otázku sice zformovala jinak, ale furt to bylo to samý.
"Žárlíš snad?" ušklíbnu se.
"Ne!" vyhrkne zlostně.
"Tak proč to řešíš?" usměju se sladce.
"Protože vůbec nejsi doma" mračí se na mě.
"Hmm..." lehnu si na postel.
"Urin...nemusíme se furt hádat, že ne?" začne mluvit mile.
"Kdyby ses nechovala jako husa tak se nehádáme" odfrknu. Věděla jsem, že je to obráceně. To já tady byla ta zlá husa co jí od sebe odstrkovala.
"Co prosím?!" vyhrkne naštvaně.
"Nech mě bejt" otočím se k ní zády a obejmu polštář. Nechtěla jsem jí zatahovat do svých problémů a nechtěla jsem aby jí Madara ublížil. A navíc chtěla jsem být nějakou dobu ta zlá. Asi jsem cvok.
"Agh...fajn" odfrkla Saki a odešla z pokoje.
*hmm...tak to by bylo...co teď?* otočím se na záda a zírám do stropu. Zavrněl mi telefon. Dvě zprávy.
Sasuke: Omlouvám se ti za bráchu...je to blbec
Itachi: Sorry za Sasukeho...je to idiot
*jste oba úplně stejný* vzdychnu a odložím mobil na noční stolek.
*bráchové* uchechtnu se a vytáhnu MP3. Pustím si písničky a zírám do stropu. Po nějaké chvíli jsem usla.
Probudil mě výstřel a vzlyky. Prudce jsem se posadila. Saki se krčila v rohu místnosti a vzlykala. Najednou někdo rozrazil dveře.
"Tak tady jsi" ušklíbne se dlouhovlasý muž. Nasucho jsem polkla a zadívala se do těch krvelačných očí. Namířil na mě pistoli.
"Ne!" vyhrkla Saki histerycky. Muž na ní stočil pohled.
"Ale...ale...ale...není to tvoje dvojče Urin?" pohodí Madara a psychopaticky se ušklíbne.
"No a?" řeknu roztřeseným hlasem.
"Heh...tvoji rodiče jsou mrtví...tak proč nezabít i jí?" uchechtne se a namíří na sestru pistolí.
"Ne...ne prosím" žadoním a z očí se mi spustí slzy.
"Ne?" zeptá se Madara a zmáčkne spoušť.
"Ne!" zařvu histerycky a rozbrečím se.
"Promiň...ujelo mi to" uchechtl se chladnokrevně a namířil na mě pistolí. Výstřel.
"Ne!" vyhknu a posadím se na posteli. Ve sluchátkách mi hrála hudba. Rozhlížela jsem se po pokoji. Sakura spokojeně spala a vypadalo to, že je všude klid. Potichu jsem vlezla do koupelny. Opláchla jsem si obličej a snažila se uklidnit.
*proč mám najednou noční můry sakra?* ptám se sama sebe v duchu. Zakručelo mi v břiše. Vyšla jsem z koupelny a zalezla do kuchyně. Zahrabala jsem se v ledničce a vytáhla jogurt. Sedla jsem si na linku a zírala doblba. Když jsem dojedla jogurt řekla jsem si, že jsem zase ospalá a šla si lehnout. Usnula jsem.
O dva týdny později:
"No doprdele!" zařval Sasuke a praštil pěstí do stěny. Zrovna jsem zase zdrhla Madarovi. Tenhle týden už po pátý.
"Vždyť před ním neni nikde v bezpečí...co budeme dělat?" zeptal se Shisui. Seděl chudák na gauči s obvázanou nohou. Madara ho střelil do lítka. Ani nevím jak to ukecal u doktora.
"Budeme to muset nějak vyřešit" ozve se Itachi který za celej den nepromluvil ani slovo.
"A mohl bys mi vysvětlit jak?!" vybuchne Sasuke.
"Klid kluci...nejdřív se všichni uklidníme" snažím se Sasukeho sklidnit. Poslední dobou byl hodně výbušný.
"Já jsem v klidu" prohodí Shisui.
"Sklapni" zavrčí Sasuke.
*tak snadno to nepůjde* protočím oči.
"Vlastně...proč je Madara tak rozhodnutej mě zabít?" vypadne ze mě otázka která mě zžírala už dost dlouhou dobu. Vůbec mi nedávalo smysl proč po mě Madara jde. Všichni zmlkli a zírali do země.
"To je na dlouho" ozve se Shisui do hrobového ticha.
"Aha" odfrknu.
*skvělý...takže se to nedozvim*
"Stalo se to tak dávno" ozve se Itachi zamyšleně.
*že by mi to přecijen řekli?* zadívám se na Itachiho.
"Heh...jo...vlastně...nedivím se mu, že nemá růžovlásky rád" ozve se Sasuke.
"A řeknete mi to?" zamračím se.
"Jindy ti to povyprávíme" pousměje se Shisui.
"Jindy?!" vyhrknu vytočeně.
"Není na to vhodná doba" pokrčí Itachi rameny.
"Já mám právo vědět proč mě chce zabít!" vyhrknu a prudce se postavím.
"Klid Urin" řekne Sasuke a strhne si mě na klín. Zrudla jsem jako rajče.
"Už je v klidu" zavrčí Itachi. Sasuke se uchechtne a nepoušťí můj pas. Byla jsem z něj trochu mimo.
"Jak tak nad tím přemýšlím...tak ti ten příběh řeknu" ozve se Shisui zamyšleně.
"Vážně?" usměju se na něj.
"Jo" oplatí mi úsměv. Ač nerada, ale vymanila jsem se ze Sasukeho sevření a sedla si vedle něj.
"Tak fajn...řekni jí to" vzdychne Itachi.
Byla chladná noc....
........................................................................
Muhehe...trochu vás napnu :3...asi by jste to rádi věděli co? :D
No...budete si muset počkat na další část :*
PS:GOMEN za chyby :D
ČTEŠ
UCHIHOVÉ
Fanfic!!UPOZORNĚNÍ!! Tato ff byla psána na počátku autorčiny prvotní psací horečky...kvůli některým lidem kterým se zalíbila zde zůstává...autorka by jí nejradši komplet přepsala ale je líný prase !!KONEC UPOZORNĚNÍ!! Jak už sám název napovídá bude to o r...
