UCHIHOVÉ

2. část

Těsně za mnou stál Itachi.

"Aha...a jak teda bych to měla krájet abych se neřízla?" nasucho polknu. Beze slova chytí moje ruce a začne s nima manipulovat. Nakrájel zeleninu a hned na to mě začal líbat na krku. Zmateně zůstávám stát jako socha do doby než mi sáhne pod košili.

"Nech toho" dostanu ze sebe přidušeně.

"Ok" odpoví ledově a pustí mě ze sevření ale zůstává těsně u mě.

"Co tak zíráš?" povytáhnu obočí když ze mě nespouští oči.

"Někoho mi připomínáš" odpoví a otočí se ke mě zády.

"Koho?" zajímám se překvapeně.

"To tě nemusí zajímat" odsekne a odchází. Zírám zmateně na dveře kterými vyšel. Po chvíli se otevřou a v nich stojí Sakura.

"Vypadáš jako kdyby jsi viděla ducha" uchechtne se sestra.

"Něco podobnýho" zatřepu hlavou a snažím se probrat.

"Ta zelenina vypadá dobře...konečně ses naučila krájet" pochválí mě sestra.

"Popravdě...to byl Itachi...on nakrájel zeleninu" odpovím jí zahanbeně.

"Co tu proboha dělal?" zírá na mě sestra zmateně.

"Nemám ponětí...říkal že mu někoho připomínám" zamyšleně se zadívám doblba.

"Teď se tím nebudeme zabývat...dodělám ten oběd a ty se jdi převlíct" nařídí mi Sakura a já si teď uvědomuju že jsem pořád ve školní uniformě. Bez protestů jí poslechnu. Přeci jen jsem byla ráda že nemusím vařit. Zavřu se v pokoji a začnu se hrabat ve skříni. Vytáhnu svoje všední oblečení což jsou černé přiléhavé kraťasy a dlouhé červené tričko. Vlasy jsem si sepla do gumičky. Otevřela jsem dveře pokoje a málem se zhroutila.

"Promiň...chtěl jsem zaklepat" omluví se černovlásek.

"Co tady děláš?" nechápavě se Sasukeho zeptám.

"Táta s Itachim tady byli...a tak jsem se rozhodl jí za nima a tak jsem tady" pokrčí rameny.

"To jsem si odvodila...ale co děláš u tohohle pokoje?" založím si ruce na prsou.

"Chci tě víc poznat" pobaveně nakloní hlavu na stranu.

"Aha...no...poč zrovna mě?" zaskočeně na něj zírám.

"Někoho mi připomínáš" pousměje se.

"Tobě taky?" couvnu o krok dozadu.

"Co ti Itachi udělal?" starostlivě se mi zadívá do očí.

"Nic" odpovím jednoduše. Sasuke se usměje a zatáhne mě do pokoje a zamkne.

"Teď tě odtud nepustím dokud mi neřekneš pravdu a taky něco zajímavého o sobě" posadí se na postel a dá si klíč do kapsy.

"Tak dobře" rezignovaně si sednu na židli u stolu a řeknu Sasukemu pravdu o tom co se událo v kuchyni.

"Já to věděl" zamračí se Sasuke.

"Už můžu jít?" zvednu se ze židle.

"Ne" odsekne chladně. Zamračím se a začnu přemýšlet nad tím jak dostat klíč od dveří. Přejdu k posteli a sednu si vedle něj.

"Co ještě chceš?" vzdychnu a stočím na něj pohled. Jeho oči se setkají s těmi mími a já rychle ucuknu.

"Neukousnu tě" prohlásí milím hlasem a já se na něj znovu podívám.