UCHIHOVÉ

9. část

"Jau" syknu bolestí.

"Heh" někdo se uchechtne hrubým hlasem.

"Co chceš?" zamračí se Sasuke ke dveřím.

"Potřebuju s tebou mluvit" ozve se vážným, ale zároveň chladným hlasem zpoza dveří. Konečně se na tu osobu podívám. Stál tam Madara a škodolibě se šklebil.

"Nemam čas" odfrkne Sasuke.

"Vidím...máš tady práci v podobě růžovlasý děvky" poslední dvě slova vyprskne a probodává mě pohledem.

"Nikdo ti nedal právo jí takhle říkat!" zařve na něj Sasuke.

"Dal jsem si ho sám" povíšeně si mě prohlíží.

"To je zajímavý" zamumlam si pro sebe.

"Odejdi" mračí se Sasuke na Madaru.

"Ale jistě...jen co tady tvý holce provrtam kulku hlavou" Madara na mě namíří pistolí. Sasuke strne.

"Nemohla bych umřít rukou někoho normálního?" uchechtnu se. Ani nevím, proč si z něj dělám srandu. Cítila jsem hrozný nepopsatelný strach, ale přesto jsem si z něj začala utahovat.

"Co?" nechápavě si mě prohlíží.

"Vajco...jdu domů, tady se nic neděje" odfrknu a projdu kolem Madary. Zíral na mě jak na zjevení. Sasukeho obličej nebyl o nic lepší. Ani já sama nevím, poč jsem to brala s takovým klidem.

"Na shledanou pane a paní Uchihovi!" zavolám do baráku než vyjdu z hlavních dveří. Odpověď jsem nedostala a bylo mi to fuk. Vyšla jsem na silnici a zapla si hudbu do sluchátek. Šla jsem temnýma uličkama. Jasně, že jsem měla strach, ale co nadělám, když musím domů. Po chvíli začínám mít hodně velký strach a přidám do kroku. Spadne mi kámen ze srdce, když konečně vidím náš dům. Než vejdu do zahrady zavrní mi telefon. Přišla mi zpráva od Sasukeho.

:Mám o tebe strach...jsi v pořádku??...hned na to jak jsi odešla se Madara sebral a odešel...zavolej mi prosím:

S povzdechem jsem vytočila jeho číslo a sedla si přede dveře na schůdek.

"Urin?" ozval se starostliví hlas. Nikdy bych nevěřila, že se o mě bude Sasuke bát.

"Ještě žiju" pousměju se.

"Díky bohu...už jsi doma?"

"Teď sedím před barákem a přemýšlím nad tímco řeknu Sakuře aby mě neotravovala"

"Hlavně, že jsi v pořádku"

"Nepřeskočilo ti?"

"Proč by mělo?"

"Já jen...neznám starostlivého Sasukeho...znám jen toho arogantního kluka, který se semnou kamarádí"

"Jo...aha...myslím, že si budeš muset zviknout...dokud bude Madara na svobodě budu mít o tebe strach"

"Teď si nejsem jistá jestli mám jásat"

V telefonu se ozval jeho smích, který jsem tak milovala.

"Už budu muset jít...zejtra se stavim"

"Dobře...budu tě čekat"

"To jsem rád...dobrou Urin"

"Dobrou Sasuke"

A konec hovoru. Začaly mi v hlavě vířit myšlenky na pistoli, kterámi mířila na hlavu. Mírně jsem se zachvěla a vytáhla klíče od baráku. Odemkla jsem a neslyšně vyběhla k pokoji. Ještě se tam svítilo.