Když přišla ze školy, svalila se na postel. Ta úleva. Po celém dlouhém náročném dni konečně leží. Krásný pocit ale brzy vyměnily pocity znechucení. Tris, musíš vstát. Zvládneš to, no tak. Víš, že máš zítra referát z biologie, takže prostě vstaneš a půjdeš to udělat. Jedna, dvě tři...
Vstala. Z donucení. Vypadala jako živá mrtvola. Černé rozcuchané vlasy, bledý pohublý obličej bez výrazu a hubené tělo, které se jen tak tak vleklo ke stolu. Otevřela počítač a začala psát.
"Tris, musíš něco sníst, podívej se na sebe, jak vypadáš. Pak už se jen umyj a běž spát," ozvala se matka, která už si o dceru začala dělat starosti, ale ta ji neposlouchala. Marně se snažila dostat do ní alespoň nějaké jídlo. Tris nechtěla. Nemohla. Byla moc zaneprázdněná, unavená, vyčerpaná. Usnula. Bohužel spánek netrval dlouho, probudil ji totiž svíravý pocit v břiše.
Nesmíš spát, Tris, musíš to dodělat. Prostě seber poslední síly a jdi udělat ten pitomý referát. Moc dobře věděla, že v takovém stavu moc dlouho nevydrží, tak si šla udělat kafe. Cestou zabloudila k hodinám, jejichž ručičky právě ukazovaly půlnoc. A také věděla, že to zítra prostě nezvládne. Struny uvnitř jejího těla pomalu praskají a ona cítí, že zbývá už jen jediná. Poslední. Udělala si kafe a odešla nahoru. Civěla do počítače a bezmyšlenkovitě kopírovala články z internetu do své prezentace. Nezvládne to.
