Zdola z příjezdové cesty je slyšet auto, tahle čtvrť je klidná se slabým provozem, takže uslyšíte jakýkoliv zvuk ať už se jedná o sekačku, plotostřih a vrzaní starších kovových branek.
Člověk tady slyší všechno, je to v celku bohatá čtvrť a pohybuje se tady samý doktor, podnikatel, taky jsou tu právníci ke kterým se řadí i mí rodiče.
Když vykouknu z okna abych se rozhlédla co to venku stojí za debila s nastartováným autem už čtvrt hodiny, tak to vypadá to na nové sousedy, postavá tam mladý kluk s vrabčím hnízdem na hlavě, a z dálky můžu zaregistrovat jeho krásný úsměv.
Je to snad osud že ho pán bůh přivedl až k nám ??
Vedle něj stojí krásná vysoká dívka, typovala bych ji tak 18, je to snad jeho přítelkyně ? Mohla by to být ale klidně i sestra.
Z domu vyšel starší pár a před němi šel v černém saku nějaký chlapík je to snad realitní makléř ?
Najednou si plácli a divný chlápek v saku odjel svým černým Range roverem, měl stejné auto jako si koupila máma nedávno musím uznat že je to celkem luxusní auto.
Jeho sedačky v našem případě jsou kožené s barvou slonoviny, a tak je vybaven celý interiér tohoto auta. Barva luxusní slonoviny.
Je tam snad všechno co by si zazobaní a rozmazlení znohatlíci mohli přát, klimatizace, navigace, milion tlačítek které ani nevím co znamenají, na zadních sedačkách je do opěradel zabudovaná televize společně s stolkem který má díru na kafe.
Tohle bylo celkem chytré pro mě jako pro největšího milovníka kávy na světě.
Když zazvonil zvonek seběhla jsem dolů a nahlédla do skleněného kulátka které mi mělo poradit kdo se za dveřmi nachází.
Byl to táta, proč na mě sakra zvoní když má svoje vlastní klíče ??
"Ahoj" usmál se a vyběhl do domu
"Ty nemáš klíče ?" Zeptala jsem se na oplátku a bez pozdravu, to jsem si ale uvědomila až později.
"Nechal jsem je doma, nechal jsem tady papíry které potřebuju na schůzku, máma se vrátí kolem 5 já asi až pozdě večer tak buď si něco objednej na oběd nebo si někam zajdi" položil na stůl kartu na kterou jsem znala i pin.
To je pro ně typické, vrátíme se večer dělej si co chceš.
Někdo by byl za tohle šťastný ale od doby co jsem nastoupila na druhý stupeň je tohle pravidelný, chybí mi rodiče, jejich nadávání že jsem neuklidila myčku, že jsem ve škole dostala špatnou známku, nevynesla jsem koš a zapomněla jsem nakoupit přesně tak jak si stěžují ostatní ve škole.
Dokonce máme vlastní uklizečku, ta má ale teď dovolenou.
Je to milá paní.
Miluji svůj život, mám šestí které moc lidí na tomhle světě nemá, ale zároveň ho tak moc nesnáším.
ČTEŠ
Señorita
FanfictionV chodbě u dveří mého pokoje někdo postavá. Je to muž jde to poznat na postavě a krátkých vlnitých vlasech, nevidím mu do tváře ale začíná se přibližovat, mě to začíná děsit tak si sednu a opřu se o rám postele a peřinu si přitáhnu blíž k bradě. N...
